V hloubce 3800 metrů v Atlantickém oceánu hodují bakterie Halomonas titanicae na vraku nejslavnější lodi historie – parníku Titanic, který klesl do svého ledově temného hrobu 15. dubna 1912. Dne 18. června 2023 se k vraku vydává ponorka Titan…

Stockton Rush (1962–2023) pokrčí rameny: „Jestli chcete jen být v bezpečí, nevylézejte z postele.“ Rush je ředitel americké společnosti OceanGate, které přes 30 odborníků vyčte, že její experimentální přístup může skončit katastrofou.

Bezpečnost totiž není pro OceanGate prioritou, jen zátěží rozpočtů, kterou s radostí navzdory normám přiškrtí. Také černou skříňku považuje za zbytečnost. Aby všem zavřel tipec, přidá se k další misi ponorného plavidla Titan, během tří let již páté.

Dne 18. června 2023 se má tato „ponorka“ s experimentálním trupem z uhlíkových vláken kombinovaných s titanem vydat k vraku Titaniku.

Všechno v pořádku…?

Torpédoborec Polar Prince společnosti OceanGate vyráží z přístavu St. John’s v kanadském Newfoundlandu. Přibližně po 600 km je na místě.

Do Titanu nasedá pět členů výpravy – Rush, který bude pilotovat, bývalý kapitán francouzského námořnictva Paul-Henri Nargeolet (1946–2023), britský miliardář Hamish Harding (1964–2023) a britsko-pákistánský obchodník Shahzada Dawood (1975–2023) s 19letým synem Sulemanem.

V 9:18 se Titan odpojuje od platformy a jde pod vodu. Může se pohybovat rychlostí až 5,6 km/h. Cesta tam vyjde na 2,5 hodiny, vrak mohou zkoumat tři hodiny a poté je čeká vynořování.

Přímá komunikace není možná, jen si posílají zprávy. Poslední potvrzení o standardním průběhu výpravy přijde v 10:47. To jsou již v hloubce 3341 m. A pak už jen ticho…

Nezvyklý signál

„Pane, máme tu nezvyklý signál,“ hlásí specialista sonarové analýzy. Je 11:04, když akustický detekční systém amerického námořnictva zachytí signál odpovídající implozi (zborcení tělesa do vlastního objevu, opak exploze, pozn. red.).

Jenže se neslučuje s žádným z profilů kovových vojenských ponorek, ani neodpovídá žádnému z hlášených ponorů. OceanGate se totiž neobtěžuje informovat vládní agentury, že posílá pod hladinu svůj vynález. Na Polar Prince zatím začíná být rušno.

Titan se nehlásí, něco se děje! Začíná hra o čas. Pokud je posádka naživu, vzduch by jí měl vydržet do poledne 22. června středoevropského času.

Do pátrání se vzápětí zapojí americké námořnictvo, pobřežní stráž Spojených států i Kanady a kanadské ozbrojené síly a také Francouzi.

Když hrnec přeteče

Hledá se na ploše odpovídající rozloze Belgie. Až 22. června je jasno, že další pátrání je zbytečné. Na hladině i na dně moře, asi 500 m od přídě Titaniku, jsou nalezeny trosky ponorného plavidla. Titan imploduje kvůli strukturálnímu selhání trupu.

Jak se něco takového může stát? V plášti se během opakovaného ponoření při tlaku až 380krát vyšším, než je na hladině, utvoří mikroskopické trhliny. A v jednu chvíli pomyslný hrnec přeteče.

Trup se rychlostí výbuchu zhroutí dovnitř – a to během milisekund. Pětice mužů alespoň netrpí. Katastrofa se odehraje tak rychle, že si ji ani nestačí uvědomit…