Hodiny ukazují krátce po poledni, je 10. ledna roku 1870 a poklidný pařížský vzduch naplní třaskavý zvuk výstřelů. O pár chvil později vybíhá z domu dvojice mužů. Jeden z nich však klopýtá a po několika krocích padne k zemi a zemře.

Francouzský novinář Victora Noira (1848–1870) umírá příliš mladý a té pravé slávy se dočká až posmrtně. Nikoliv kvůli svým činům, ale díky hrobu, který najdeme na pařížském hřbitově Père Lachaise. Právě k němu totiž míří tisíce žen, toužící po dítěti.

Kopání do Bonapartů

Na svět vykoukne v obci Attigny jako Yvan Salmon. Jde ve stopách svého bratra Louise (1837–1901) a začne se živit jako novinář. Při té příležitosti si vymyslí pseudonym Victor Noir.

Na kalendáři bychom nalistovali rok 1869, kdy mladík získá práci v pařížském týdeníku La Marseillaise. Satirický žurnál tvrdě kritizuje císaře Napoleona III. (1808–1873) a v prosinci 1869 se zaplete do konfliktu mezi jinými dvěma médii.

Korsický list La Revanache zaútočí na bývalého vládce Francie Napoleona Bonaparta (1769–1821)…Odpovědí je článek Pierra Napoleona Bonaparta (1815–1881), Napoleonova synovce a bratrance aktuálního císaře, na stránkách L´Avenir de la Corse.

Bude souboj?

Novináře z La Revanache označí za žebráky a zrádce, k tomu jim vyhrožuje…Do sporu se přimotají další dvě jména – konkrétně zakladatel La Marseillaise Henri Rochefort (1831–1913) a šéfredaktor týž novin Paschal Grousset (1844–1909).

Své kolegy podpoří a po princi dokonce požadují omluvu. Pokud se tak nestane, chtějí souboj. Grousset 10. ledna 1870 vysílá za aristokratem dvojici zaměstnanců. Ulric de Fonvielle (1833–1911) a Victor Noir mají domluvit podmínky souboje.

Oba mají pro jistotu revolver. Princ čte dopis psaný Groussetem. „Chci se utkat s Rochefortem,“ vrtí vztekle hlavou Pierre.

Nakonec je propuštěn

Mezi trojicí vypukne hádka, načež Bonaparte tasí zbraň a vzduchem zaduní šest výstřelů. Jeden skončí v Noirově hrudi. Mladík stihne seběhnout schody, na ulici se ale složí k zemi. Umírá po pár minutách.

Bonaparte končí ve vězení, ale všem je jasné, že tam dlouho nevydrží. Brání se, že šlo o sebeobranu, přeživší de Fonvielle to ale popírá. Soud aristokrata přesto propustí, a to po intervenci císaře. Trest naopak uloží Rochefortovi s Groussetem.

Noirův pohřeb, který se koná 12. ledna, se změní v manifest, jehož se účastní 100 000 nespokojených Francouzů.

Bizarní povídačka

I když je císař po půl roce svržen, na Noira se nezapomene. V roce 1891 převezou jeho ostatky na hřbitov Père Lachaise. Sochař Jules Dalou (1838–1902) odlije sochu, kde novináře vypodobní krátce před smrtí.

Vedle něho umístí klobouk a v intimních oblastech ho více než obdaří. To dá vzniknout bizarní báchorce.

Ženy, které touží po dítěti (v některých verzích jen po partnerovi), mají položit do klobouku květiny, políbit sochu na ústa a následně se třít o Noirovo ohanbí. Tím si prý zajistí plodnost!

V roce 2004 musí být kolem hrobky dokonce postaven plot, ale ani ten ženy nezastaví a na jejich protesty je následně stržen.