Pokud jste někdy byli na pláži Baltského moře, určitě jste seděli v plážovém koši. Tyto „kukaně“ neboli strandkörbe mají zajímavou historii.

Odkud se vzaly a jak dlouho už chrání lidi před nepříjemným větrem, sluncem, deštěm i písečnou sprškou?

První kryté plážové křeslo je vyrobeno v roce 1882 dvorním košíkářem z Rostocku Wilhelmem Bartelmannem (1845–1930).

Podle legendy ho jedna starší dáma jménem Elfriede von Maltzahnová požádá o sedačku, ve které by si mohla užít pobyt u moře, aniž by vítr zhoršoval její revmatismus.

I když se různé přístřešky objevovaly na baltských plážích už dříve, první písemný dokument o plážové sedačce pochází z roku 1871, ale teprve nový Bartelmannův model zazáří.

Mistr totiž vytvoří jednomístné křeslo vyrobené z proutí a rákosu, které zakryje pevnou šedou látkou. Jeho vynález zaujme a brzy přicházejí další objednávky.

Zanedlouho vyrobí i dvoumístný typ a nový plážový nábytek opatří doplňky, jako jsou markýzy, stupačky a odkládací stolky. Vznikne tak prototyp, který se během několika let rozšíří na pláže Baltského i Severního moře.

Díra na trhu

Velký podíl na jejich popularitě má i řemeslníkova manželka, která začne plážové koše pronajímat. Pochopí totiž, že jde o artikl, který se jen těžko bude prodávat ve velkém.

Nechá původní model ještě vylepšit a již v létě roku 1883 nabídne první koše nedaleko majáku v letovisku Warnemünde, které je tehdy součástí Rostocku. Inzeruje tuto službu i v nejčtenějších tiskovinách a poptávka rychle roste.

Na přelomu století s pomocí svých dětí rozšíří podnikání i na dalších šest míst na pobřeží Baltského moře. Jejich dílna přijímá také zakázky na výrobu plážových košů a okolo roku 1900 zásobuje i četná letoviska u Severního moře.

Pro zajímavost: postupně se vytvoří rozdíl mezi plážovými koši na plážích těchto moří. Zatímco plážové křeslo u Baltu je obyčejně vzadu nahoře zaoblené, model od Severního moře je mnohem hranatější.

Na východě i na západě

I když vyhlášená dílna rodiny Bartelmannových v Rostocku funguje až do roku 1942, kdy je během války zničena, s rozmachem cestovního ruchu se snaží prosadit i řada dalších výrobců.

Ti jsou velmi kreativní a přicházejí s novými modely, jako jsou koše s dveřmi nebo skládací. Ale protože se nic nevyrovná klasice, nejsou příliš úspěšné.

Až do roku 1939 je toto podnikatelské odvětví ziskové, a to i proto, že během éry nacionálního socialismu režim podporuje dovolenou na německém pobřeží. Za druhé světové války dochází k útlumu.

Teprve v poválečném období jsou uvedena do provozu rekreační střediska u moře v celém rozděleném Německu.

Na východě i na západě jsou plážové koše dopředu obsazeny a stanou se tak jedním z mála prvků, které spojí zemi a jsou stejně populární na obou stranách železné opony.

I v 21. století se jich ročně vyrobí tisíce a objevují se nejenom v přímořských letoviscích, ale i jako vybavení teras a zahrad.