Jimi Hendrix a Black Gold: Podivný případ ztraceného alba

Mohlo to být legendární album. Místo toho je mytické. Eso, které zůstalo v rukávu. Nejslavnější z nikdy nevydaných alb, považované za „svatý grál“ fanoušků Jimiho Hendrixe, kytarového génia, který změnil tvář rocku.

V historii hudby existuje řada alb, která vznikla, ale nikdy nevyšla. Žádné z nich však není opředeno takovým oparem tajemna jako to, které nahraje Jimi Hendrix (1942–1970) krátce před smrtí. Není jen odloženo. Zmizí. Na dlouhých 20 let. A dodnes, navzdory slibům a ujištěním, zůstává nevydáno.

Kam kráčel kytarový mág

Hendrix je legenda. Kytarový vizionář, který během pouhých čtyř let převrátí rockovou hudbu naruby a z elektrické kytary dostane tóny, které do té doby nikdo neslyšel. Ač zemře v pouhých 27 letech, ovlivní generace muzikantů.

Není divu, že poslední album, na kterém před smrtí pracuje, chtějí všichni slyšet. Album prý ukazuje, kam by se jako umělec posunul. I to vybičuje představivost fandů do mytických rozměrů a udělá z něj „největší“ ztracené album hudební historie.

Zdá se, že Jimi Hendrix posledním albem mířil mnohem výš než jen k další várce songů.

Jen on a akustická kytara

Nemá to být pouze album. Hendrix nosí v hlavě nápad na autobiografickou fantasy, kterou navíc zamýšlí jako doprovod k animovanému filmu o černošské rockové hvězdě.

Píše ho doma i po hotelových pokojích od léta 1969 do jara 1970. „Jednou v noci jsme si sedli v jeho newyorském bytě a celé to nahráli na kazetu – byla to nádhera!“ vzpomíná producent Alan Douglas (1931–2014).

Celkem 16 skladeb, na kterých chce ve studiu pracovat, jakmile dokončí turné. Už to nestihne. Smrt je rychlejší. A nahrávky zmizí.

Poslední, nevydané album psal od léta 1969 do jara 1970.

Zapomenuta ve skříni

Desítky let se po nich pátrá, objeví se řada teorií. Mohl je ukrást někdo z těch, co vyplenili jeho newyorský byt kvůli sběratelským předmětům.

Douglas naznačí, že je mohli odcizit zaměstnanci Hendrixova posledního manažera, kontroverzního Mikea Jefferyho (1933–1973). Ztracené zůstane až do roku 1992, kdy ho vypátrá Hendrixův životopisec Tony Brown.

Hendrix vloží nahrávku do černé krabice od magnetofonové pásky Ampex, kterou stáhne jednou ze svých čelenek, nadepíše zkratkou BG a předá na festivalu Isle of Wight bubeníkovi Mitchovi Mitchellovi (1946-2008).

Chce, aby si ji poslechl a promyslel rytmiku. Ten krabici uloží do skříně ve svém anglickém bytě, s tím, že to udělá po turné. A zapomene na ni. Teprve po Brownově dotazu prohledá dům a pásku objeví.

Mitch Mitchell bubnuje tak urputně, že úplně zapomene, co má doma ve skříni.

Ticho po pěšině

Nahrávky jsou na světě. Známy jsou dokonce i názvy všech 16 písní a pořadí, v jakém se měly na albu objevit. Album ale dodnes nevyšlo a není jasné ani to, co s nahrávkou Mitchell udělal.

Podle všeho ji předal Hendrixově rodině, protože v březnu 2010 nevlastní sestra Janie Hendrixová (*1961) tvrdí, že Experience Hendrix „vydá Black Gold ještě v tomto desetiletí“. Jenže nevydá.

Objeví se sice různé verze čtyř skladeb, ale oficiálně je vydána pouze jedna původní skladba – Suddenly November Morning na albu West Coast Seattle Boy: The Jimi Hendrix Anthology. Je přesně taková, jakou od podomácku nahraného dema čekáte. Není dokonalá, ale pro fanoušky je příslibem splněného snu.