První Habsburk usedá na český trůn v roce 1306. Dlouho tady nevydrží. Podruhé se rod dotkne české královské koruny v roce 1526 a vydrží vládnout až do vzniku republiky. Kde se vůbec vzali?

O Radbotovi z Klettgau (?985–1045) toho historie neví mnoho. Je prý vnukem zakladatele rodu Habsburků, Guntrama Bohatého (?930–973), ale prameny jsou tak skoupé, že počátky habsburského rodu jsou v hluboké mlze.

Kam doletí jestřáb

Jednoho rána se rozhodne Radbot vydat na lov. Jenže jeho vycvičený jestřáb odlétne a nevrací se. „Musíme toho ptáka najít,“ přikazuje hrabě. Rytíři, sluhové i on sám se vydává do švýcarských hor, aby milovaného jestřába našli.

Po hodinách pátrání se Radbot vyšplhá na vysoký kopec, kde jej nalezne. Šťastný jak blecha se rozhlédne a zjistí, že kopec má výjimečnou strategickou polohu, a že na jeho vrcholku by mohl postavit hrad.

„To je jasné znamení,“ pokřižuje se a na památku ztraceného ptáka získá pevnost název Habichtsburg – Jestřábí hrad.

Jedinou vadou na kráse této historky je fakt, že ji poprvé písemně zaznamená až švýcarský folklorista Ernst Ludwig Rochholz (1809–1892). A písemné prameny i etymologický rozbor dávají za pravdu těm, kteří mu příliš nevěří.

Postavit hradby za noc

Hrad je dnes znám jako Habsburg, jeho jméno pravděpodobně souvisí se staroněmeckým slovem „hab“, které značí brod. Ten je tu ostatně už od pravěku a během římské nadvlády je na kopci strážní stanoviště a chráněné útočiště pro civilisty.

Radbot rozhodně nestaví na zelené louce. Stavba podle všeho probíhá ve 20. letech 11. století. „Musíme postavit hrad, aby bratr věděl, že si naše území nenecháme sebrat,“ zní pravděpodobná motivace vybudování pevnosti.

S Rudolfem I. (asi 985–1063) se totiž hádá o dědictví. Naštěstí na Radbotově straně stojí další z bratrů – Werner I. (975–1028), toho času štrasburský biskup. Právě on stavbu pomáhá financovat.

Podle další legendy se při jedné návštěvě zhrozí, když spatří jen obyčejnou věž, bez hradeb. „Neboj, bratříčku, do zítřka budou i hradby,“ slibuje Radbot. Druhý den kolem věže stojí rytíři, rameno na rameni, štít na štítě.

„Hradba je jenom tak silná, jak je věrnost mužů, kteří ti slouží,“ zní vysvětlení a morální ponaučení. Ale nakonec i na ty skutečné kamenné hradby dojde.

Pád z velké výšky bolí víc

V roce 1108 je Radbotův vnuk Ota II. Habsburský (?1057–1111) jako první označován přídomkem „Habsburský“. Jeho majetek v té době není vůbec malý a korunou je právě rodový hrad.

Velká část hradu je dřevěná, centrem je hlavní palác označovaný jako Kamenný dům. Teprve v následujících letech se stavba rozroste o východní věž a ve 12. století pak na vnitřním nádvoří vyroste kaple, studna a celé nové křídlo zvané dnes Zadní hrad.

Ale ani tyto dostavby brzy nedostačují. Habsburkové rozšiřují svá území. Je potřeba víc místa, ale i více okázalosti. Když pak rod získá v roce 1278 štýrské vévodství, přestěhuje se natrvalo do Vídně.

Hrad Habsburg je poskytnut menším vazalům k užívání a nakonec ho získají jako válečnou kořist švýcarské kantony.