Vypadá nenápadně, jen malá keramická nádoba, měděný válec a železná tyčka zapečetěná asfaltem. Přesto právě tento nález z okolí iráckého Bagdádu už desítky let dráždí archeology, techniky i milovníky záhad.

Mohli lidé ve starověkém Iráku znát princip elektrického proudu dávno předtím, než se o něj začala zajímat moderní věda?

Na první pohled by si jí v muzeu možná nikdo ani nevšiml. Drobná hliněná nádoba nepůsobí jako předmět, který by mohl změnit pohled na dějiny techniky. Jenže uvnitř se ukrývá něco zvláštního.

Měděný válec, železná tyčka a asfaltová zátka, která vše pevně drží pohromadě. Právě tato kombinace materiálů připomíná jednoduchý galvanický článek.

Stačilo by do nádoby nalít kyselou tekutinu, například ocet nebo víno, a mezi mědí a železem by mohl vzniknout slabý elektrický proud. Je možné, že se v zemi starověké Mezopotámie ukrýval vynález, který předběhl svou dobu o celé věky?

První elektřina již v 1. století?

Takzvaná Bagdádská baterie je spojována s lokalitou Chudžut Rabu nedaleko Bagdádu, v oblasti, která patřila k širšímu světu někdejší Parthské a později Sásánovské říše.

Nález bývá obvykle datován do prvních staletí našeho letopočtu, i když přesný původ a okolnosti objevu dodnes nejsou zcela jasné. Největší pozornost na artefakt upoutal rakouský archeolog a pracovník iráckého muzea Wilhelm König.

Ve 30. letech 20. století si všímá zvláštní stavby nádoby a přichází s odvážnou myšlenkou: co když nejde o obyčejnou schránku, ale o starověký elektrický článek?

Pokud měla nádoba skutečně sloužit jako baterie, patřila by k nejpodivuhodnějším technologickým nálezům starověku. Proč by však lidé té doby něco takového vyráběli?

Ztracené umění pokovování

Jedna z nejznámějších teorií tvrdí, že Bagdádská baterie mohla sloužit k pokovování. Slabý proud by dokázal přenášet tenkou vrstvičku kovu na jiný předmět, například při zlacení nebo stříbření šperků. Tato představa je pro mnoho badatelů lákavá.

V dílnách dávných řemeslníků vznikají nádoby propojené do série, v roztocích se objevují bublinky a na povrchu kovu se pomalu usazuje nová lesklá vrstva. Když se nádoba naplní vhodným elektrolytem, může opravdu vytvořit malé napětí.

To ovšem ještě neznamená, že ji tak starověcí lidé skutečně používali. Chybějí jednoznačné důkazy, dráty, propojené články i předměty, u nichž by bylo jisté, že byly pokoveny elektřinou.

Britský odborník na historickou metalurgii Paul Craddock (*1945) z British Museum proto upozorňuje:

„Nikdy neexistoval žádný nezpochybnitelný důkaz podporující teorii elektrolytického pokovování.“ Je tedy celá elektrická představa jen krásnou, ale příliš odvážnou domněnkou?

Baterie, lék, nebo magie?

Existují ovšem i jiné výklady. Někteří badatelé připouštěli, že pokud nádoba proud vytvářela, mohla sloužit spíše k léčebným účelům než k pokovování.

Slabé elektrické impulzy mohly být používány k tlumení bolesti, podobně jako jiné starověké kultury pracovaly s elektrickými rybami. Jiní odborníci však upozorňují, že podobné nádoby mohly ukrývat svitky, ochranné formule nebo rituální předměty.

V Mezopotámii přece vedle sebe žily věda, řemeslo, náboženství i magie mnohem těsněji, než jsme dnes zvyklí si připouštět. A právě proto se Bagdádská baterie stává tak fascinující. Není to jen otázka voltů a chemických reakcí.

Je to otázka našeho pohledu na minulost. Pokud předmět považujeme za baterii, vidíme ve starověkém Iráku překvapivě vyspělou technologickou kulturu. Pokud v něm vidíme rituální schránku, otevírá se před námi svět ochranných kouzel, démonů a posvátných textů. Co když se ale obě roviny vůbec nevylučují?

Tajemství, které se už nejspíš nerozluští

Další stín na celý příběh vrhá osud samotného artefaktu. Bagdádská baterie byla dlouho spojována se sbírkami Iráckého muzea v Bagdádu, jenže po rabování během americké invaze do Iráku v roce 2003 se její stopa ztrácí.

Současné umístění předmětu není spolehlivě známé, a další výzkum originálu je tak mimořádně obtížný, ne-li nemožný. Z nádoby, která podle některých badatelů mohla přepsat historii, se tak stal sám předmět další záhady. Co všechno by mohla moderní analýza odhalit, kdyby se znovu objevila?

*** Mechanismus z Antikythéry: Šlo o „antický počítač“? ***

*Když se v roce 1901 vyloví z vraku u řeckého ostrova Antikythéra zkorodované bronzové soukolí, nikdo zpočátku netuší, že jde o jeden z nejpodivuhodnějších technických artefaktů starověku.

*Teprve pozdější výzkumy ukážou, že mechanismus dokázal předpovídat pohyby nebeských těles, zatmění i důležité astronomické cykly, a dokonce bývá označován za jakýsi „antický počítač“.

*Mechanismus z Antikythéry ukazuje, že starověký svět mohl být technologicky odvážnější, než si dlouho myslíme. Podobné otázky vyvolávají i další záhadné předměty, od přesných optických čoček až po nečekaně pokročilé kovové slitiny.

*Jde jen o izolované výjimečné výtvory, nebo o stopy poznání, z něhož se do dnešních časů zachovaly pouze zlomky?