K odívání využívalo lidstvo po dlouhá tisíciletí to, co jim nabízela příroda. S bouřlivým rozvojem techniky a chemických výzkumů se na počátku 20. století objevila vlákna umělá. Svůj podíl na tom měli i Češi.
Dnešek pak patří nanovláknům, v jejichž vývoji stojí Česká republika opět na špici.
Prvním komerčně úspěšným syntetickým vláknem byl nylon americké společnosti DuPont, aby nesmrtelnou slávu získal v dámských punčochách neboli „nylonkách“, které byly předvedeny na světové výstavě v New Yorku v roce 1939.
Český vynález
U nás započala výroba prvního polyamidového vlákna až v roce 1950. S jeho vznikem je neodmyslitelně spjato jméno českého vědce a vynálezce, který se proslavil vynálezem kontaktních čoček, Otty Wichterleho (1913–1998).
Poté, co musel 17. listopadu 1939 kvůli uzavření vysokých škol v Čechách opustit místo přednáškového asistenta na své alma mater, začal působit ve Výzkumných chemických dílnách firmy Baťa.
![Vynálezce kontaktních čoček a silonu, chemik Otto Wichterle. FOTO: neznámý autor / Creative Commons / CC BY-SA 3.0 cz](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2023/12/0025878vystrizek.jpg)
Vlákno, které se dá spřádat
Tam studoval patenty nylonu 66, jehož vlákna byla tehdy ještě neohebná a nedala se spřádat. Používala se ponejvíce na štětiny do kartáčů.
Wichterlemu se hned při jednom z prvních pokusů v roce 1940 podařilo vytáhnout z taveniny na bázi kaprolaktamu dlouhá a pevná spřadatelná vlákna.
Vedení společnosti však chtělo jeho úspěch zatajit před Němci, pokusy tak mohl Wichterle se svými spolupracovníky provádět jen na malém zařízení s maximálně 30 kg materiálů.
![FOTO: Erik Liljeroth / Creative Commons / CC BY 4.0](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2023/12/nf-2-scaled-e1702545436453-768x547.jpg)
Winop neboli silon
Nový materiál se měl původně jmenovat winop, podle tří spolupracovníků: Wichterleho, Novotného a Procházky, kteří se podíleli na jeho vzniku. Vzhledem k podobnosti s již existujícím nylonem byl však zvolen podobně znějící název silon.
Průmyslová výroba silonu v podniku stejného jména v Plané nad Lužnicí byla zahájena teprve v roce 1950. Následně spatřily světlo světa i další umělá vlákna, například perlon, diolen či trevira, která se používala na výrobu oděvů, bytového textilu, technických textilií nebo koberců.
Na přelomu 60. a 70. let se v Československu vyrábělo až 200 000 tun umělých vláken ročně, výrobě na Slovensku kraloval chemlon.
![Silonová rybářská niť. FOTO: Pohled 111 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2023/12/civky-silon-07-768x576.jpg)
Umělá vlákna na ústupu
Po roce 1989 došlo k poklesu výroby i spotřeby umělých vláken, a to vlivem hospodářské transformace, konkurence ze zahraničí i změny módních trendů. Mnoho textilních závodů bylo uzavřeno nebo zprivatizováno.
V současnosti je v České republice výroba umělých vláken soustředěna do několika firem, jako jsou Astral Polytechnik, Henkel ČR, Juta Kladno a Senatex Group. Česká republika je však stále významným producentem umělých vláken v Evropě.