Na vlhkém chodníku se klikatí dešťovky. „Fůj, žížaly!“ povykuje holčička a odmítá se hnout z místa. Však mohou dorůst až do délky 30 cm. A to je ještě nic. Zatím rekordním kouskem je jedinec dlouhý 6,7 metru a vážící 1,5 kg!

Africké žížaly Microchaetus rappi běžně dorůstají do 1,5metrové délky. Ovšem onen 6,7metrový kousek je „uloven“ ve 30. letech minulého století v Transvaalu, bývalé provincii Jihoafrické republiky. To u nás narazíme hlavně na žížalu obecnou a hnojní.

Ty malé mají kolem 9 cm, ty velké i 30. V Česku – třeba na Pálavě – lze narazit i na hlubinnou žížalu Hrabětovu. Ta může měřit i půl metru! Žížaly mají nejraději zásadité prostředí, kde si smlsnou na mikroorganismech – třeba hlísticích – i tlejícím bioodpadu.

Provzdušňují půdu, takže je můžeme označit za užitečné tvorečky. Zdá se vám, že jich po dešti na chodníky vylézá méně, než dřív? Něco na tom bude: decimuje je znečištění, výkyvy klimatu i ztráta přirozených stanovišť.

Vypněte tu zářivku!

Jak se žížala hýbe? Plazí se jako had? Kdepak. Pohyb připomíná hlemýždě zkříženého s housenkou. Vpokožce má slizové žlázy, které vylučující hlen. Ten jí pomáhá překonat nerovnosti. Místo nožek má na většině článků čtyři váčky s párem štětinek.

A jak ví, kam se komíhá? V přední části, té užší, má hmatový „prstík“, díky kterému se lépe orientuje. její citlivá pokožka navíc skvěle rozpoznává vibrace i doteky. Slouží jí i k dýchání.

A přestože nemá oči, smyslové buňky vnímají tmu i světlo – které tito kroužkovci nemají dvakrát v lásce.

Doroste žížala? Ano, ale…

Namísto kostry se mohou pochlubit hydroskeletem a srdce nahrazuje stažitelná hřbetní céva. Krevní plazma žížal má v sobě hned několik barviv v čele s hemoglobinem, takže je také červená.

Tihle tvorové ale proslují hlavně úžasnou regenerační schopností. Pokud jsou lapeni nepřítelem, mohou obětovat zadní část těla, která jim doroste.

Tento kousek za opaskem může ještě chvíli trochu pulzovat a pohybovat se, čímž odláká pozornost lovce. Pokud ale dojde k přetržení žížaly mezi 32. a 37. článkem, tedy v opasku, uhyne.

To je romantika

Zajímaly by vás intimnosti ze žížalího života? Tady jsou: jde o hermafrodity, dva páry varlat mají v 10. a 11. tělním článku, párový vaječník ve 13., ale ústí ven až 14. článkem. Romantika nastává za teplých letních večerů. Pachové signály lákají k páření.

Kde? Pod zemí? Kdeže – na povrchu. Vyměněné spermie si uloží v zásobních váčcích, kde počkají, dokud nedozrají vajíčka. Oplodněná poté obalují tuhnoucím sekretem ze svých žláz. Výsledkem je kokon, který by snad přežil i apokalypsu.

Po ní by se vylíhla jedna žížala. Ovšem za příznivých podmínek by se jich za tři týdny mohlo vyklubat i 20.