Osamělých lidí přibývá po celém světě, naši republiku nevyjímaje. Jsou všech věkových kategorií, od těch nejmladších, co sotva opustili střední školu, až po osamělé seniory, kterým odešel jejich partner. Osamělost však nemusí mít jen negativní dopady. Vědci překvapivě upozorňují i na ty pozitivní stránky.

Život na okraji

Lidé mohou mít pocit, že jsou na okraji společnosti z řady důvodů. Jsou například neúspěšní ve studiu a ostatní se na ně dívají skrz prsty, finanční situací se nevyrovnají svým vrstevníkům, okolí si jich pak dostatečně neváží.

To všechno je samozřejmě pro dotyčného nepříjemné a způsobuje to pocit izolace. Je to pro něj velký problém a to se často odráží i na jeho psychickém stavu. Poslední výzkumy prokázaly, že starší osamělí lidé jsou více vystaveni riziku demence.

Soupeří se závislostí

Vnímání vlastní osamělosti je ještě zesíleno, pokud člověk nemá nikoho, na koho by se mohl spolehnout, nebo nikoho, o koho by se mohl starat. Jako děti jsme závislí na dospělých, a když vyrosteme, myslíme si, že bychom se měli osamostatnit.

Ale u všech savců, kteří žijí v sociální společnosti, znamená to, když jednotlivec dospěje, že na něm mohou záviset ostatní.

V naší západní kultuře se ale tato prastará sociální zkušenost už příliš neodráží a osamocený člověk se uzavře do sebe a sám se vyloučí ze společnosti.

Kdy je to výhodné?

Osamělost má však i pozitivní účinky, ale pozor, projevují se pouze tehdy, když je člověk aktivní. Osamělý člověk se naučí více spoléhat sám na sebe a složité úlohy se snaží vyřešit vlastními postupy.

Rozvíjí se tak jeho zkušenosti, dokáže si mnohem snadněji poradit i v krizových situacích. Osamělí lidé se často snaží nad ostatními vyniknout, aby ukázali svoji převahu, a dokázali jim, že by si jich měli vážit, protože jsou lepší.

Vynikají v cizích jazycích, lépe zvládají manuální práce, snadněji se učí novým věcem, jako je například vaření. Mají také více možností rozvíjet své koníčky a záliby.

Osamělost jako lék?

Mozek a zejména naše nervová soustava se během historického vývoje zatím nestačily dostatečně přizpůsobit závratnému tempu moderní doby. Proto si naše tělo samo někdy zažádá o samotu, aby mu uniklo. Platí to převážně pro lidi s vysokým pracovním nasazením.

Proto manažeři, lékaři, policisté či novináři tak často využívají dobrovolné samoty a utíkají pryč od lidí. Teprve tam si pořádně odpočinou a obnoví svoji aktivitu.