Ozve se dunivá rána a koňské zaržání. Král Jindřich II. se zakymácí a na konci kolbiště vypadne ze sedla. Hlavu má posetou dřevěnými úlomky a tvář zalitou krví. Při pohledu na tu hrůzu dvorní dámy vykřiknou. Panovníkova manželka Kateřina Medicejská omdlí.
Z lesa u Fontainebleau nedaleko Paříže se ozývají hlasité výstřely. „Za ním! Rychle!“ zakřičí Jindřich II. 1519–1559) a pobídne svého koně do klusu.
Temperamentní vládce tráví drtivou většinu svého času na lovech a turnajích. A bojuje i mimo sportovní kolbiště. Po celou dobu své vlády neustále válčí se španělskými i rakouskými Habsburky.
Až v roce 1559 dochází mezi letitými rivaly k příměří a Jindřich se rozhodne provdat svoji dceru Alžbětu z Valois (1545–1568) za úhlavního nepřítele, španělského panovníka Filipa II. (1527–1598).
Tribuny u Bastily
Na svatební hostinu, která má zpečetit tolik vytoužený mír, se sjedou všichni významní šlechtici z obou států. Je samozřejmé, že součástí oslav bude i velkolepé rytířské klání.
„Jindřich osobně bděl nad přípravami rytířského svátku který zbožňoval. Od 22. května nechal trubače vyhlašovat, že On, Nejkřesťanštější král, osobně, se bude v uzavřených šraňcích bít s kýmkoliv, princem i prostým šlechticem,“ zmiňuje se Kovařík.
Aby bylo kde bojovat, zbaví Jindřich pařížskou ulici Saint-Antoine u Bastily dláždění.
Manželčina předtucha
Ve čtvrtek 30. června 1559 je už od časného rána dusno. Krátce po poledni přesto zaplní tribuny i to nejvznešenější publikum.Král už si mezitím chystá naleštěný kyrys. Jeho manželka je však celá bez sebe.
Zneklidňuje ji varování astrologa Simeoniho, který jí před sedmi lety vyjevil, že vláda Jindřicha začne soubojem a soubojem i skončí. Těsně předtím, než potřetí vyrazí na kolbiště, za ním vyšle posla se vzkazem, aby už dál nezápolil.
„Z lásky ke královně zlomím, při cti šlechtice, toto kopí,“ zvolá tvrdohlavě král. Pak sklopí hledí helmice a vyrazí vpřed. Totéž učiní i jeho soupeř, gardista Gabriel Montgomery (1530–1574).
Namíří kopí, zakolísá a nešťastnou náhodou zasáhne krále přímo do oka. Tříska dlouhá skoro deset centimetrů mu pronikne až do mozku. Po deseti dnech nepředstavitelné agónie Jindřich II. umírá na otravu krve.
