Decentní vůně, která překryje zápach minulého století, vysoký obsah alkoholu, který zamaskuje i špínu. Je jedinečná, nedocenitelná a na trhu se drží už pěknou řádku let.

Vtrhne do domácností jako italský vánek, který nikdy neomrzí. V minulosti nechybí na toaletním stolku reformátorce Marii Terezii (1717–1780), nebo hrdému Napoleonovi (1769–1821). Vůně je jemná, cena vysoká.

Přesto jde výrobek na dračku. Jaký je příběh legendární kolínské?

Exkluzivní aroma

S prvními experimenty začíná Giovanni Maria Farina (1685–1766), na začátku 18. století. Slouží mu jako náplast na bolavou duši, když stesk po rodné Itálii nepřehluší ani všechny krásy Kolína nad Rýnem.

Zavírá se proto do laboratoře, kde touží vytvořit vůni svého domova. Poprvé se z aromatických vzpomínek těší roku 1709, kdy výsledná vůně konečně jemně polechtá jeho čich a položí základy nejstarší parfumérní společnosti na světě.

Se slzami dojetí v očích rychle škrábe list bratrovi Giovannimu Battistovi. „Našel jsem vůni, která mi připomíná italské jarní ráno, horské narcisy, pomerančové květy krátce po dešti. Osvěžuje mě, posiluje mé smysly a moji fantasii.“

Obsah jako ze sadu

Farinův vonný zázrak se skládá z 2–5 procent alkoholu, doplněných o esenciální oleje z citronu, pomeranče, bergamotu, mandarinky, neroli a grapefruitu.

Celkový dojem umocňují ještě snítky levandule, tymiánu, rozmarýnu, jasmínu, pomerančového listí a pach tabáku! Zatímco jiní nosí neustále brož nebo šátek, on je zahalen do vůně kolínské. Podle svých slov touží do metropole nad Rýnem vnést „nový pach“. Právě na počest své druhé domoviny ji pojmenuje „Eau de Cologne“.

Hrdá značka s tradicí

Brzy není urozeného dvora, kde by na sebe Farinovu kolínskou „nelili“ ve velkém. Většina urozenců se v 18. století koupe leda tak ve vlastním potu a doufá, že italský zázrak tuto skutečnost zamaskuje.

Aqua mirabillis (zázračná voda), jak ji sami pro sebe nazvou, ale stojí nemalé jmění. Vždyť jedna lahvička vychází na polovinu ročního platu státního úředníka! I tak je zájem veliký.

Pod tíhou zakázek Farina neváhá ani minutu a rozjíždí firmu, kterou spojí se svým jménem. O zákaznících si také začíná vést záznamy.

Z nich je například možné vyčíst, že Napoleon spotřebuje klidně i jednu lahvičku denně a aby ji měl stále při ruce, přenáší ji v botě. Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) se zase rád osvěží při psaní svých děl.

Později se k nim přidává i virtuos Ludwig van Beethoven (1770–1827) nebo filmová star Marlene Dietrichová (1901–1992).

Konkurent na obzozu

Na stejnou notu jako Farina se po čase naladí i jeho krajan, Wilhelm Mülhens (1762–1841), s kolínskou „4711“. Podle legend má údajně recept získat od jistého mnicha, který jej získá od Farinů.

Vůni pak Mülhens pojmenuje podle číselného označení své dílny. Namísto „zázračné vody“ nabízí Kölnisches Wasser (kolínskou vodu), která se hodí nejen k vnitřnímu, ale i vnějšímu užití.

Mezi oběma podniky od té chvíle začínají sršet blesky, zejména kvůli nedovolenému užívání jména Farina při propagaci. Nakonec je ale válečná sekera zakopána.

(Zdroj: Shutterstock.com, Wikipedia.org)