Taky si svou práci berete domů? Zoolog Chris Humfrey rozhodně, a dá se říct, že dost ve velkém. Vždyť ve svém sídle chová už dva tisíce zvířecích mazlíčků!
A přitom to začalo tak nenápadně – tehdy, když ve svých třech letech našel žabáka Freda.
Toho má sympatický třiačtyřicátník dodnes (ano, žáby se opravdu dožívají takto vysokého věku). Jenže jak sám říká, o žádném ze svých zvířátek, tedy ani o Fredovi, nemůže jako „otec“ říct, že je jeho oblíbencem.
Svou práci zoologa má rád, nicméně si myslí, že se z ochrany zvířat vytratily emoce. A stačí se na něj podívat, abyste viděli, že on je tam chce vrátit. Ačkoliv nezatracuje ani svůj obor – dodává mu totiž na věrohodnosti.
Chris sdílí domov nejen s hady, pavouky, ptáky a medvídky Koala, ale také s různými exotickými tvory, jako jsou kasuárové, slanovodní krokodýli nebo kunovci, vačnatci, které kriticky ohrožuje nejen konkurence nepůvodních predátorů, ale i lidé, kteří je střílejí, protože jim chodí na slepice, nebo je nešťastnou náhodou srazí autem.
Chrisův ranč na venkově nese název Wild Action Zoo a zvířata zde nesbírá jen tak pro nic za nic, ale zachraňuje je – například proto, že jde o sirotky a v přírodě by nepřežili.
Své fauně přizpůsobuje všechno – nedělá mu problém v noci vstát a nakrmit klokany ani to, když mu ve spánku na hlavě přistane pták.
Všechno mu vynahradí vděčnost a láska jeho zvířecích svěřenců, kteří – jak sám říká – poznají, že pro ně Chris nepředstavuje žádné nebezpečí a že je „součástí jejich rodiny“. Přínos „němých tváří“ může být také ryze praktický.
Například ledňáček Chucky se dokáže na povel smát, což lze využít například tehdy, když někdo klepe na dveře. Není tedy třeba domovní zvonek.
V souvislosti s tím vyvstává otázka, jak je Chris schopen takovou zoo uživit – přece jenom krmit dva tisíce zvířat z vlastní kapsy nemůže jen tak někdo. Na to je jednoduchá odpověď – zvířata si na sebe vydělají sama.
Se svými zvířaty a deseti zaměstnanci objíždí Chris australský stát Victoria a dělá přednášky pro veřejnost a pro školy – což někdy znamená i třicet přednášek denně.
Děti i dospělí se přitom dozvídají důležité informace o životním prostředí, důležitosti ochrany, empatie a péče o živé tvory i o tom, že každé zvíře má na světě své místo a zaslouží si lásku a respekt lidí.
Chris ovšem zdůrazňuje, že nejde o žádný cirkus. Zvířata při přednáškách neprovádějí žádné triky ani nevystupují s žádným programem, ale prostě tam jsou a jsou přitom v interakci s lidmi.
Těm se zase na oplátku dostanou pod kůži informace o ochraně zvířat, které v nich ve spojení s konkrétním tvorem vytvářejí silný dojem, který z mysli jen tak nevymažou. Je to „trojrozměrný zážitek“, jak říká Chris.
Děti i dospělí tak získají praktický vhled do problematiky ochrany, která pro ně do té doby možná byla jen něčím teoretickým a vzdáleným, a možná i jisté pochopení pojmu biodiverzita, která je na dvoře (i v domě) Chrise Humfreye nejspíš vyšší než kdekoliv ve volné přírodě, alespoň co se fauny týče.
A bohužel za to může hlavně člověk. Zpravidla ten, který v dětství neprošel praktickou přednáškou ochrany přírody. Opak bychom si totiž nedokázali vysvětlit.
O zvířata se na ranči sice starají převážně zaměstnanci, ale jen od devíti do pěti. Po zbytek dne je má na starosti Chris, který na ranči žije i s partnerkou a dětmi.
Pro něj je to práce na 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Chris dodává, že žít s takovým množstvím zvířat je jako řídit hotel. Každé zvíře má jiné potřeby, jiné požadavky na jídlo, jinou stravu. Kromě toho jedí v různých časech v průběhu dne.
Této pravděpodobně největší domácí zoo na jižní polokouli. a možná i na světě, a také různým způsobům ochrany zvířat, se věnuje dokumentární seriál Zvířecí instinkt Chrise Humfreye, který je možné zhlédnout vždy ve čtvrtek od 15. června v 19:10 hod. na kanálu Viasat Nature.
