Je časně ráno, 2. ledna 1972. Většina hostů luxusního hotelu The Pierre v New Yorku ještě vyspává zbytky kocoviny z novoročních oslav, když se začnou odvíjet první okamžiky největší hotelové loupeže v dějinách světa.

Samuel Nalo a Robert Comfort jsou prvotřídní profíci. Vždyť to není tak dlouho, co vykradou hotelové apartmá slavné italské herečky Sophie Lorenové (*1934) a připraví ji odhadem o milion dolarů ve špercích. Nyní ale půjde o něco většího.

Osm prohnilých

Osmičlennou bandu tvoří kromě Nala s Comfortem ještě nájemný vrah Ali-Ben, jeho podobně zkažený švagr Al Green a kriminálníci Alan Visconti, Nick Sacco a Donald Frankos.

Partu doplňuje expert na otevírání zámků Robert Germaine, který je spolupracovníkem zločinecké rodiny Luccheseových, za jejíhož bedlivého dohledu se celá akce koná.

Prvním krokem je dostat se dovnitř. To zařídí jistý doktor Foster, což je jméno, pod kterým si Comfort o den dříve zaplatí pokoj.

Do banky je dát nestihnou

„Jdeme na večírek doktora Fostera,“ oznámí ochrance 2. ledna 1972, zhruba ve čtyři ráno Green, když se osazenstvo černé limuzíny, kterou právě zaparkoval, postaví před vchod newyorského hotelu The Pierre.

Ta jen zkontroluje jméno a odemkne dveře.

Banda začne okamžitě pacifikovat zaměstnance. Načasování loupeže nemůže být lepší.

Většina hotelových hostů v tu chvíli ještě vyspává předchozí novoroční oslavy, přičemž jejich šperky za statisíce dolarů jsou provizorně uloženy v bezpečnostních schránkách v přízemí.

Daleko bezpečnější bankovní trezory jsou totiž dostupné až od devíti hodin ráno.

Hotovo za dvě a půl hodiny

Zatímco Frankos hlídá vchod a spoutá každého, koho potká, Nalo přikáže správci hotelu, aby mu dal jmenný seznam bezpečnostních schránek.

Ty, do kterých se spolu s kumpány vloupe, vybírá podle jednoduchého klíče – čím slavnější jméno majitele, tím cennější bude její obsah. Opět jde o trefu do černého.

Z 208 schránek jim stačí vybrat ani ne jednu čtvrtinu, aby si přišli na pohádkové bohatství – cennosti (včetně diamantového náhrdelníku za 750 000 dolarů) i peníze přesahující 3 miliony dolarů. A to za pouhé dvě a půl hodiny.

Zlodějské společenstvo se rozpadá

Ne nadarmo se ovšem říká, že peníze kazí charakter. Dokonalý výsledek zničí nenasytnost rodiny Lucchese, která si řekne o 33procentní podíl. To Nala rozzuří doběla, přičemž se rozhodne nechat si většinu lupu pro sebe. Než si ho ale stačí začít užívat, je spolu s Comfortem zatčen.

Oba lupiči dostanou čtyři roky natvrdo, a když vylezou, musí se navíc potýkat se zlobou nejen mafie, ale také o řádný podíl ošizených členů původní bandy. Takový Donald Frankos přísahá, že Nala zabije. Ten je v roce 1988 skutečně zavražděn neznámým střelcem.

Další dva někdejší kumpány, Ali-Bena a Al Greena Frankos zavraždí už v roce 1981 osobně. Roberta Comforta před jeho zlobou „zachrání“ v roce 1986 rakovina.

Jediným, kdo nakonec vzájemné půtky bandy ve zdraví přečká do dnešních dnů, je Nick Sacco, a to hlavně proto, že je už od roku 1974 ve Federálním programu ochrany svědků.