Poslušně kráčí po schodech a nechá se táhnout pohlednou dívkou. Když za dvojicí zaklapnou dveře, začnou se svlékat a muž ještě před sexuálním vzplanutím švitoří a chlubí se.

Netuší, že jeho slova neslyší pouze nádherná děva, ale také nacistický důstojník o několik pater níže.

Berlínská čtvrť Charlottenburg skrývá kromě barokního zámečku také nenápadný dům, který prošel rekonstrukcí. Za druhé světové války bychom na Giesebrechtstrasse našli vyhlášený nevěstinec Salon Kitty, který nacisté využívají pro špionské účely!

I stěny mají uši

Jméno získává po majitelce Kätchen Schmidtové (1882–1954), jíž se přezdívá Kitty. Rodačka z Hamburku žije chvíli v Anglii, kde se provdá za španělského konzula, který ale spáchá sebevraždu, a tak se Schmidtová vrací do Německa.

Zakládá nevěstinec v prominentní čtvrti, kde si dveře podávají diplomaté i vysocí nacističtí pohlaváři.

Schmidtová má ale svastiky plné zuby, a tak se pokusí utéct. Na hranicích končí v rukou Waltera Schellenberga (1910–1952).

Podřízený Reinharda Heydricha (1904–1942) informuje šéfa, který okamžitě odpoví a dává ženě na vybranou. Koncentrační tábor, či spolupráce s režimem.

„Dvojité stěny, moderní odposlechy, a tak bylo každé vyřčené slovo zaznamenáno a přeneseno do řídícího centra,“ uvede později ve svých pamětech Schellenberg.

Orgie s generálem

Kromě stavebních úprav si gestapo dává záležet také na samotných prostitutkách. Jen v Berlíně jich pozatýká desítky a hledá ideální kandidátky. Ženy musí umět okouzlit muže, mluvit několika jazyky a být inteligentní.

Po „školení“ například dokáží identifikovat jednotlivé uniformy. V nevěstinci napočítáme pouze devět pokojů prošpikovaných štěnicemi. Prostitutek je daleko víc a Schmidtová má v případě návštěvy vzácného hosta po ruce „album“ se schopnými pracovnicemi.

Mezi klientelu patří známá jména jako ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop (1893–1946) či generál Sepp Dietrich (1892–1966). Druhý zmíněný si údajně užívá s více ženami najednou.

Salon Kitty je vyhlášený i za hranicemi, a tak ho při návštěvě Berlína neopomene ani italský ministr zahraničí Galeazzo Ciano (1903–1944).

„Heydrich musí být hlupák, když si myslí, že nevím o jeho mikrofonech pod polštářem,“ svěří se tlumočníkovi.

Prominentní nevěstinec? Zbytečnost!

Zvěsti o špionském nevěstinci jsou totiž veřejným tajemstvím. Heydrichovi lidé tu sbírají špínu na každého, jenže po jeho smrti jako by zlatá éra skončila. Dům se v létě 1943 stane terčem spojeneckého náletu, a tak jeho existence končí. Schmidtová živnost nadále provozuje, nacisté ale dávají ruce pryč.

Akci totiž vyhodnotí jako neužitečnou, přestože získají kolem 25 000 nahrávek! Schmidtové však pohrozí, jestli o něčem jen cekne.

Po její smrti v roce 1954 je v plánu rekonstrukce a dělníci ve sklepě objeví celou řadu drátů a kabelů, čímž se existenci nevěstince potvrdí.