Ruské městečko Zapoljarnyj na poloostrově Kola v Murmanské oblasti je známě zejména těžbou. To potvrzuje i zápis z Guinnessovy knihy rekordů, protože 12 kilometrů od něj najdeme nejhlubší vrt světa. Vědci se dostávají až 12 262 metrů pod zem!

Sondování odstartuje už v 50. letech minulého století, kdy Sovětský svaz obrážejí inženýři a hledají příhodné místo. Volba padne právě na poloostrov Kola, který tvoří horniny velmi starého původu (odhadem kolem 3 miliard let).

Tým Davida Mironoviče Gubermana (1929–2011) kopne poprvé do země 24. května 1970. Nejde o náhodné datum, Sověti chtějí oslavit nedávné 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924).

Díra má v horní části průměr 92 centimetrů, bude se však postupně zužovat. Mezi hlavní cíle patří průzkum hlubinné struktury, objasnění geologické podstaty seismických hranic a získání úplnějších informací o skladbě podloží.

Práce útěšně pokračují, než vrták dosáhne hranice 7 000 metrů. Tehdy se řeší první problémy, protože horniny jsou tvrdší.

Kvůli tomu se část soupravy, jež je složena z lehkých hliníkových trubek, zlomí. Inženýři musí navrtat novou díru, proto struktura vrtu připomíná strom s větvemi.

O krok před nimi

„Překonali jsme hranici 9 583 metrů,“ hlásí v roce 1979 hrdě výzkumníci. Tím strčí do kapsy amerického konkurenta z Oklahomy.

Projektem se komunisté rádi chlubí a místo často navštěvuje i samotný sovětských ministr geologie a ochrany přírodních zdrojů Alexander Sidorenko (1917–1982).

Práce už ale postupují mnohem pomaleji, vědcům se sice podaří v roce 1983 dosáhnout 12 066 metrů, následně je vše pozastaveno. Na vině je Mezinárodní geologický kongres v Moskvě, a tak na místo proudí vzácné návštěvy.

Když ceremonie skončí, na podzim 1984, inženýři opět do útrob spustí vrtací soupravu – celá akce trvá 18 hodin a kolos váží kolem 200 tun. Stroj se ale zlomí, a tak se musí začínat znovu ze sedmitisícové hloubky.

Jen 23 centimetrů

Sověti trpělivě pokračují dál. Když se píše rok 1990, oslavují 12 262 metrů, což jim o pár měsíců později přináší i zápis do Guinessovy knihy rekordů. Jako by šlo o labutí píseň, protože finančně náročný projekt smete politická situace.

Sovětský svaz se rozpadne a příznačně se znovu láme souprava uvnitř vrtu. Úřady nejdříve vše posílají k ledu, poté přichází oficiální zrušení.

Vrt, jež má na samém konci průměr 23 centimetrů, zapečetí v roce 1995. Na 500 vědců vystřídá zhruba dvacítka zaměstnanců. Ti musí odhánět senzacechtivé novináře, protože o Kolském supervrtu se šíří nejedna městská legenda.

Vědci tady mají například zachytit podivné zvuky, jež se ozývají ze samotného pekla! Potrubím má také vylézt neznámý tvor, který může za podivnou explozi z října 1995. Dodnes je příčina výbuchu neznámá. Na druhou stranu vědci přispěchají s celou řadu zjištění.

Objeví desítky nových zkamenělých mikroorganismů, zároveň je překvapí téměř dvousetstupňová teplota v desetikilometrové hloubce.