Vypadá impozantně, nosí se o mnoho hůře. Tóga je neodmyslitelnou součástí života ve starověkém Římě a pomáhá rozlišit, kdo je kdo. Její oblékání je ale složité a levá ruka musí být stále ohnutá, aby držela váhu látky.
A protože Římany nebaví mít stále křeč v ruce a trávit správnou úpravou tógy spoustu času, nakonec ji bez lítosti opustí.
Pokud jde o její popis, je to vlastně půlkruhový kus látky, přehozený přes ramena. Obvykle se nosí přes nějaký druh tuniky nebo jiného spodního prádla. Tógy nošené v dřívějších letech jsou odlišné od těch, které se nosí v době před pádem římského impéria.
Nejranější římské tógy mají jednoduchý střih a měří asi 3,5 metru na délku, v období císařství už je to o 2 metry více.
Bohatí lidé si mohou dovolit nosit ten nejjemnější materiál a zároveň největší délku, zatímco chudší občané si musejí vystačit s kratší verzí méně kvalitního materiálu.
Symbol občanského života a míru
I když jsou tógy nejčastěji vyrobeny z lehké vlny, je poměrně nepohodlné mít tento oděv celý den na sobě a tak se stane typickou součástí městského života, kde hraje důležitou roli především při veřejných akcích.
Když však bohatší občané navštíví svá venkovská panství nebo přímořské vily, často mají na sobě ležérnější róbu.
Kromě tohoto předělu mezi městem a venkovem upřednostňují vojenští velitelé během války své brnění, takže oba tyto zvyky udělají z tógy symbol občanského života i mírových časů.
Spousta času a práce
Jak postupně během času roste její velikost a váha, nařasit správně záhyby tógy dá pořádně zabrat. Proto je pro tuto operaci v bohatých rodinách určen speciálně vyškolený otrok.
S takto složitým oděvem se těžko pracuje a vyvíjí jakákoliv větší aktivita a tak přestože ji původně nosí obě pohlaví všech společenských tříd, nakonec ji začnou odkládat nejprve ženy a pracující lidé, postupně se stane oblečením především vyšších tříd a nakonec oficiálním oděvem císaře a vysokých státních úředníků.
Od pozdního starověku pak tóga postupně vychází z módy a nahrazuje ji mnohem praktičtější kombinace tuniky a pláště, která zůstane populární i ve středověku.
