Vypadá jako jelen, vlastní dlouhé špičaté zuby, jeho pižmo najdeme v parfémech celého světa a narazit na něj je velice těžké. Tato charakteristika sedí na jediného zástupce zvířecí říše – kabara pižmového.

V Evropě ho jako první popíše švédský botanik Carl Linné (1707–1778), jenže v Asii o něm ví už celá staletí. Zvíře připomíná jelena, v kohoutku dosahuje výšky kolem 60 centimetrů a váhově atakuje maximálně 15 kilogramů.

Vypadá jako přerostlý zajíc. Přirozeně obývá východní část Sibiře, Mongolsko a Čínu. Vyhovují mu smíšené lesy a strmé svahy, existují záznamy, že kabar žije i v nadmořské výšce 4 000 metrů.

Extrémní plachost ho nutí k tomu, aby vyhledával úkryty, za něž se může schovat. Aktivitou hýří především v noci a za svítání. Řadíme ho do čeledi kabarovitých, kde napočítáme celkem 7 druhů – tím nejznámějším zástupcem je právě ten s přívlastkem pižmový.

Symbolem podivných zvířat jsou zuby, jde vlastně o přerostlé špičáky. Někdo by si mohl myslet, že kabar používá krvelačně vyhlížející chrup, který dorůstá až 10 centimetrů, na trhání masa nebo sání krve. Opak je však pravdou.

Říje od listopadu do ledna

Kabaři patří mezi čisté býložravce, sliny se jim sbíhají hlavně na lišejníky, výhonky a listí. K čemu tedy slouží parádní zubní výbava? Především k bojům o samice či teritoria. Čas od času se stane, že špičáky odpadnou, nebo si je kabaři zlomí.

V tomto případě mají smůlu, protože nové už jim nenarostou. Vedle zubů si rovněž vyslouží pozornost přezdívkou živoucí fosilie. Označení není daleko od pravdy, protože se zhruba před 30 miliony let oddělí od předků dnešních jelenů.

A zatímco jelenům evoluce přihraje parohy a další změny, kabaři zůstávají pořád stejní. Dokládá to například i jejich primitivní trávicí soustava. Na druhou stranu stejně jako jeleni zažívají říji, netradičně však trvá od listopadu do ledna.

Samice následně porodí jedno mládě. To je ještě plašší než dospělí jedinci. Otec se o potomka absolutně nezajímá, dokonce ho ani nepozná, když se v budoucnu setkají.

Lukrativní artikl

Své druhové jméno získává zvíře díky pižmu, které produkuje samčí žláza. Hnědá olejovitá kapalina, jež páchne po moči a hlíně, slouží jako feromon a značka teritoria. Brzy ale přiláká lidstvo, konkrétně výrobce parfémů.

Díky pižmu totiž voňavky vydrží dlouho účinné. Žláza, která tvarem připomíná vajíčko, bývá usušena a nadrcena. Jediný exemplář vydá až 30 gramů pižma. Problém je, že kvůli jeho získání lovci zvíře usmrtí. Slyší totiž na tučnou odměnu.

Jediný kilogram pižma lze prodat za 45 000 dolarů (necelý milion korun). I když se dnes přechází na syntetickou výrobu, v některých částech světa stále vyžadují přírodní pižmo. Kvůli tomu populace kabarů pomalu, ale jistě hubne.

Po světě jich aktuálně běhá kolem 230 000 a řídnoucí řady jim zajistí status ohroženého druhu. V Číně dokonce existují chovné stanice, které se starají o desítky kabarů. Ve skutečnosti jde o pižmové farmy, kde zaměstnanci kapalinu odsávají pomocí jehly. Zvířata často živoří ve špatných podmínkách.