V roce 1739 vytváří francouzský kartograf Philippe Buache (1700–1773) mapu Antarktidy.

O desítky let tak předběhne okamžik, kdy ledové šelfy tohoto kontinentu spatřila první průzkumná expedice – Jak bylo možné, že taková mapa vznikla a kde čerpal kartograf zeměpisná a další data?

Buacheho mapa je pozoruhodná také tím, že zobrazuje Antarktidu bez ledového příkrovu. Dodejme, že antarktický ledový příkrov je nejrozsáhlejší masa ledu na naší planetě.

Pokrývá plochu necelých čtrnácti milionů kilometrů čtverečních. Poprvé ledové šelfy Antarktidy spatřil člověk až v roce 1820, aniž by vůbec tušil něco o charakteru vnitrozemí tohoto kontinentu.

Vznik záhadné mapy

Co si myslet o vzniku Buacheho mapy? Existují dvě hlavní spekulativní hypotézy. První tvrdí, že Buache čerpal informace ze zdroje pradávné starověké civilizace. Jaké?

Bohužel, netušíme.  Druhá naznačuje, že data pro vytvoření kontroverzní mapy pocházejí od neznámých návštěvníků z vesmíru, kteří v minulosti navštívili Zemi. Opět však tápeme v neznámu.

Za života slavného kartografa, ani po jeho smrti se nepodařilo dohledat, objasnit, jak záhadná mapa Antarktidy vznikla. Možná je však klíč k řešení této hádanky spojen přímo s jeho osobou, konkrétně pak s unikátní metodou kreslení map.

Snad si i představujete kartografa jako nudného patrona, který žije ve světě čísel, zeměpisných dat a souřadnic. Philippe Buache byl však jiný, on byl výjimečný vysoce kreativním přístupem ke kartografii. Co to znamenalo? Jaké originální metody používal?

Kouzlo teoretické geografie 

V jeho biografii skutečně nenajdeme zmínky o jeho kontaktech s dávnými civilizacemi, nota bene s mimozemšťany. Buache byl ovšem nadšeným průkopníkem nové formy takzvané teoretické geografie, která využívala velmi pestrých zdrojů.

Patřily k nim i deníky objevitelských expedic, astronomická pozorování, deduktivní úvahy a další. Svým způsobem to byla „vizionářská a prognostická geografie“, která doplňovala chybějící části mapové mozaiky hodně tvůrčím způsobem.

Buache nenechával na mapách „bílá místa“  neznámých oblastí. Domýšlel, jak by taková část světa mohla vypadat. Někdy se trefil, jindy nikoli, jak tomu bylo v případě hypotéz centrálního antarktického moře.

„Buache byl ve své době velmi vlivný a aspekty jeho geografických spekulací si našly cestu do mnoha map té doby,“ píše publicista Kevin Brown.

Epilog

Jak to tedy s onou tajemnou mapou bylo? Šlo jen o překvapivý odhad schopného kartografa? A co ona teorie s mimozemšťany?

Tu samozřejmě nedokážeme potvrdit ani vyvrátit, v každém případě jde ale o další argument do ruky těm badatelům, podle kterých naši planetu kdysi nějaká vyspělá rasa z vesmíru navštívila.

Otevřená je rovněž otázka neznámé staré civilizace s lodním stavitelstvím tak vyspělým, že by se její plavidla mohla již v dávnověku odvážit doplout až k břehům Antarktidy a kartograficky tuto událost srozumitelně zachytit a předat dál. Narazil snad Philippe Buache při svém bádání na něco takového?