V 60. letech se tekutý písek jako dokonalá past objeví ve 3 % všech tehdejších filmů.

Na stříbrném plátně ale fungují trochu jiné fyzikální zákony, a tak zatímco tam pohlcuje jednoho člověka za druhým, ve skutečnosti by onen nešťastník nezapředl do písku víc než zhruba po pás.

Můžete ho najít v rovných přílivových oblastech, poblíž jezer či podzemních vodních pramenů. Zkrátka kdekoliv, kde se podzemní voda smísí s písečnou hlínou.

Tekutý písek je totiž ve skutečnosti normální písek, který je tak nasycený vodou, že dochází ke zmenšení tření mezi zrnky, díky čemuž přestane být schopný udržet jakoukoliv váhu.

„Když do něj tak někdo spadne, zrnka písku, podpíraná vodou, ztratí stabilitu a proudí jako kapalina směrem dolů. Čím více se bráníte, tím hlouběji klesáte.

Zvýšení tlaku na písek způsobí, že teče rychleji,“ vysvětluje indicko-britská vědkyně Jassel Majevadia.

Jak hluboko jsem klesl

Skončit zabřednutý v tekutém písku se ovšem automaticky nerovná smrt. A už vůbec ne způsobená tím, že by nestabilní hmota nešťastníka postupně celého vcucla. To je vhledem k tomu, že má větší hustotu než člověk, nemožné.

(Tekutý písek má hustotu asi 2 gramy na kubický centimetr, zatímco hustota lidského těla je jen asi 1 gram na kubický centimetr). Bez ohledu na to, jak je písek hluboký, více než zhruba po pás dotyčný neklesne.

Jak z toho ven?

To ale neznamená, že má vyhráno. Pohlcen sice nebude, zrovna v komfortní situaci ale také ne. A je vlastně fuk, jestli na písek narazil v přílivové oblasti nebo ve vnitrozemí.

V tom prvním případě mu hrozí, vzhledem k tomu, že příliv často stoupá výše, než je polovina výšky lidského těla, utonutí, v tom druhém pro změnu trudný konec v důsledku podchlazení a vyčerpání.

A co tedy dělat, aby k tomu nedošlo? Laicky řečeno, v první řadě je třeba dívat se kolem a hlavně pod sebe. Když už není tekutý písek označen rovnou varovnou cedulí, lze ho poznat třeba podle zvláštních vlnek na povrchu.

Dobré je také nosit s sebou při výpravách hůl, kterou lze preventivně zkoumat prostor před vámi.

Hlavně žádnou paniku

A když už se přesto stane, že do něj lidově řečeno zahučíte? V první řadě je nutné zachovat klid, nepanikařit a nezačít sebou mrskat jako ryba na suchu. Co nejdříve zbavte všech předmětů, které by vás mohly stahovat dolů.

Dobré je také (pokud to jde) zout si boty. Potom je důležité co nejvíce rozprostřít svou váhu. Nejlépe dostat všechny dosud neuvězněné části těla do horizontální polohy – na záda. Čím více váhu rozložíte, tím pomaleji budete klesat dolů. A teď to hlavní.

Pro uvolnění dolních končetin je nejlepší s nimi velmi pomalu pohybovat oběma směry tak, aby se kolem nich utvořily jakési kapsy, skrze které může proudit voda, která uvolní písek.

Následným překulením se na břicho či bok a postupném odplazením se z nebezpečného místa byste si měli zachránit život. Důležitá je hlavně trpělivost. Vylézt z písku může trvat několik desítek minut, ale také třeba pár hodin.