Nejstarší důkazy o stomatologických zákrocích pocházejí z minulosti vzdálené téměř 130 000 let, a zbytky dřevěných párátek archeologové vyšťárali i ze zubů starých 1 200 000 let.

První opravdu ověřený důkaz, že lidé cíleně pečují o své zuby, je však starý „pouhých“ 5500 let. Pochází od Babyloňanů, kteří používají větvičky salvadory perské (Salvadora persica).

Její konec rozžvýkají a získají roztřepený chomáč měkkých vláken, kterými si pak čistí zuby. Pečlivě si je 3000 let př. n. l. drhnou také v Egyptě. Žvýkací klacík je nezbytnou výbavou každého nebožtíka a nechybí v žádném sarkofágu.

Evropa nemá zájem o čínskou novotu

V době dynastie Tang (619–907) se však Číňanům nejspíš už nechce zdržovat žvýkáním klacíku, tak začnou vyrábět kartáčky. Bambusové klacíky nebo kosti, do kterých vsadí prasečí štětiny.

Ve 14. století jejich vynález přivezou cestovatelé do Evropy, jenže ta není zrovna vzorem pro hygienu. I když tak hrozné, jak se často píše, to zase není.

Lidé pijí kozí mléko a žvýkají bylinky pro svěží dech, používají párátka z dřívek, kostí a husích brků, a zuby si čistí hadříkem a solí nebo sazemi. Kartáček se hitem nestane a do 17. století ho používají jen vyšší vrstvy.

Ovšem vylepšený tím, že tvrdé kančí štětiny nahradí měkčí srst jezevce nebo koňské žíně.

Inspirace za mřížemi

Na milost bere Evropa kartáček koncem 18. století. Začne s tím Anglie a William Addis (1734–1808). Ten je v roce 1770 odsouzen za pobuřování, a když v base šůruje podlahu kartáčem, napadne ho:

„Hele, to by mohlo fungovat i na zuby.“ Do malé kosti vyvrtá otvory, protáhne jimi chomáče štětin, zalepí a základ budoucího úspěchu je na světě.

V roce 1780 rozjede úspěšnou firmu na výrobu kartáčků. O 50 let později už se kartáčky vyrábějí v půlce Evropy a dokonce se stávají velkou módou.

Kdo ho nemá, není „in“, ovšem jen v Evropě, protože Amerika zatím pucování zubů příliš neholduje, a to přesto, že se i tady od roku 1886 vyrábějí ve velkém.

Nylon nejsou jen punčochy

Každodenní rutinou se kartáček stává až ve 20. století. Musí si totiž počkat na další přelomový objev. Nylon, který nahradí nepříliš hygienické zvířecí štětiny.

Jako první začne kartáčky ze syntetického vlákna vyrábět v roce 1938 firma DuPont, v jejíž laboratoři ho o rok dříve vytvořil Wallace H. Carothers (1896–1937).

Není bez zajímavosti, že ve stejném roce se objeví i první elektrický kartáček Motodent. Je těžký a navíc kmitá v jedné rovině sem a tam, což není moc praktické.

To pravé přijde až v roce 1987 a elektrickým kartáčkem Interplak, vybaveným sadou rotujících štětin.

Klacík je zpátky

Ač se v 21. století zdá, že nic nového se u něčeho tak prostého vymyslet nedá, opak je pravdou.

Výrobci mění tvar i materiál kartáčků i štětin, třeba v roce 1978 vymyslí Dr. George Collis kartáček se zakřivenými štětinami a roku 1992 se objeví ultrazvukový kartáček, který žádné štětiny nepotřebuje.

Vrací se i zubní klacík alias přírodní zubní kartáček ze Salvadory perské, po kterém sáhne nejen každý správný ekolog. Asi 14centimetrový klacík vyjde na stovku a vydrží přibližně měsíc.