Práce na paláci se zastavily. Místo stavění se tu bude v dubnu 1355 popravovat. Hlavního architekta Filippa Calendaria oběsí na zdejším balkonu za to, že se podílel na spiknutí proti vládci republiky. Dóžecí palác je doslova srdcem Benátek, kde se odehrává vše důležité.

Původní sídlo dóžete, nejvyššího představitele Benátské republiky, stojí na břehu laguny už v 9. století. Tehdy ale připomíná spíše nedobytnou pevnost než velkolepý palác.

S tím, jak se rozrůstá počet správních orgánů republiky a zároveň roste její prestiž, stoupá ale i potřeba mít mnohem větší, a hlavně reprezentativnější sídlo.

Takové, které bude odrazem moci a bohatství Benátek, jejichž dóžata po celá staletí tahají za nitky evropské politiky.

Neustálé přestavby

S rozsáhlou přestavbou, která dá Dóžecímu paláci téměř dnešní podobu, se začíná v roce 1314 a od té doby se zde staví a rekonstruuje téměř neustále.

Na vině je několik ničivých požárů, jež objekt v minulosti opakovaně zasáhly, i nutnost uzpůsobit ho dalším potřebám republiky.

Ve zdejších třech křídlech, která společně s jednou stranou baziliky svatého Marka svírají uprostřed vnitřní nádvoří, se totiž nenacházejí jen apartmány dóžete.

Jsou tu i sály pro zasedání Senátu, tvořeného benátskými patriciji, i pro jednání Velké rady – volnějšího shromáždění, které v určité době čítá až 2000 členů.

Dále zde jsou prostory pro inkvizici, odpovědnou třeba za stíhání korupce, pro soudní dvůr nebo vězení.

Přehlídka velkých mistrů

Na stavbě se střídají nejlepší architekti své doby, kteří jí vtisknou její gotický ráz promíchaný s renesancí a prvky manýrismu. Popravený Filippo Calendario byl nejspíš jedním z nich.

Dále tu pracuje proslulá rodina Bonů, Antonio Rizzo (asi 1430–1499) nebo Andrea Palladio (1508–1580).

Skvostné interiéry Dóžecího paláce, v němž se dnes nachází muzeum, zdobí díla předních benátských mistrů, jako byli Tizian (1488/1490–1576), Tintoretto (1518/1519–1594) či Paolo Veronese (1528/1529–1588).