Když se narodí dítě s těžkou vrozenou vadou jícnu, neodvratně ho čeká série náročných operací a dlouhé roky zdravotních komplikací. Britští vědci nyní představili technologii, která by jednou mohla nabídnout jiné řešení.

V laboratoři se jim podařilo vypěstovat funkční náhradu části jícnu, která úspěšně obstála v testech na zvířatech.

Jícen je svalová trubice, spojující hltan se žaludkem, a může se zdát, že jde o celkem jednoduchý orgán. Jenže takové zdání klame a ve skutečnosti jde o velmi složitou strukturu, tvořenou několika vrstvami tkání.

Jícen musí být dostatečně pružný, odolný vůči mechanickému namáhání a zároveň schopný koordinovaných pohybů, které posouvají potravu směrem do žaludku. Právě proto představuje jeho náhrada pro chirurgii dlouhodobý problém.

Tým vědců z britské University College London a Great Ormond Street Hospital zaznamenal v tomto ohledu netušený úspěch.

Pomoc pro děti s vrozenou vadou

Jedním z hlavních důvodů, proč se vědci vývojem umělého jícnu zabývají, je vrozená vada známá jako atrézie jícnu. Při ní se jícen během vývoje plodu nevytvoří tak, jak má, a novorozenec poté není schopen přijímat potravu běžnou cestou.

Lékaři dnes musejí situaci řešit složitými operacemi, při nichž využívají například část žaludku nebo střeva. Takové zákroky však mohou pacientům způsobovat celoživotní komplikace.

Britští výzkumníci proto zvolili jiný přístup. Využili biologickou kostru, vytvořenou z dárcovské tkáně, ze které byly odstraněny původní buňky. Na tuto strukturu následně nanesli nové buňky a nechali je růst v laboratorních podmínkách.

Výsledkem byla tkáň, která svými vlastnostmi připomínala přirozený jícen. „Naším cílem je vytvořit náhradní tkáň, která bude schopna růst společně s dítětem a fungovat podobně jako původní orgán,“ vysvětlil vedoucí výzkumu, profesor Paolo De Coppi z University College London.

Úspěšné testy

Vytvořený jícen vědci následně testovali na prasatech, jejichž trávicí soustava se v mnoha ohledech podobá lidské.

Zvířata byla po operaci schopna normálně přijímat potravu a transplantovaná tkáň vykazovala známky správného hojení i napojení na okolní organismus. Přesto je třeba zdůraznit, že cesta k běžnému využití u lidí bude ještě pořádně dlouhá.

Klinické studie musejí nejprve ověřit dlouhodobou bezpečnost i funkčnost takových náhrad, ale už nyní vědci považují výsledky za důkaz, že podobný přístup může fungovat.

Mimochodem, výzkum laboratorně pěstovaných tkání dnes zdaleka nekončí u jícnu. Po celém světě vznikají experimentální náhrady cév, chrupavek, močového měchýře, kůže nebo srdečních chlopní.

Dlouhodobým cílem je vytvářet orgány z vlastních buněk pacienta, což by výrazně snížilo riziko odmítnutí imunitním systémem. „Tkáňové inženýrství má potenciál změnit způsob, jakým léčíme vrozené vady a poškození orgánů,“ uvedl Paolo De Coppi.