Jižně od japonských ostrovů se rozkládají vody, kterým se přezdívá Ďáblovo moře. Vypráví se o lodích mizejících beze stopy, podivných světlech, zrádných proudech i mořských dracích, kteří měli tyto končiny střežit už v dávných legendách.

Je tichomořský Dračí trojúhelník skutečně prokletým místem, nebo se zde jen nebezpečná příroda proměnila v jednu z nejpůsobivějších námořních záhad?

Moře se znenadání zbarví do podivného odstínu, z hlubin vystoupí pemza a na hladině se objeví ostrov, který po několika dnech zase zmizí. Pro námořníky je to výjev jako z dávné legendy, pro vědce důkaz neklidného podmořského světa.

Právě v těchto vodách jižně od Tokia se rodí pověst o Ďáblově moři, tichomořském protějškem Bermudského trojúhelníku. Kolují příběhy o ztracených rybářských lodích, tajemných záblescích a kompasech, které se mají chovat, jako by se samy ocitly mimo tento svět.

Japonská tradice navíc odedávna zná vodní dračí bytosti a mořská božstva. Pro staré námořníky proto moře není jen cesta mezi ostrovy, ale živý prostor, který může člověka pustit dál, nebo ho beze stopy pohltit.

Mohly se právě staré legendy o dračích vodách spojit s moderními záhadami tak pevně, že už je od sebe nedokážeme oddělit?

Výzkumná loď, která se nevrátila

Nejslavnější příběh Ďáblova moře se váže k roku 1952. Japonská výzkumná loď Kaiyo Maru č. 5 vyplouvá k podmořské sopce Myojinsho, kde se děje něco mimořádného.

Z hladiny se vynořuje nový ostrov, moře mění barvu a vědci chtějí zjistit, co se v hlubinách skutečně probouzí. Jenže 24. září se oblast náhle mění v past. Sopka exploduje takovou silou, že loď mizí a všech 31 lidí na palubě umírá.

Žádný svědek z plavidla nepřežije, aby mohl popsat poslední okamžiky. Právě tento případ se stává základem celé legendy.

V populárních verzích příběhu se vypráví, že Japonci vyslali loď prozkoumat mizející plavidla v prokleté oblasti a že moře ji pohltilo stejně jako ty předchozí. Skutečnost je střízlivější, ale sotva méně znepokojivá.

Vědecká loď se dostala příliš blízko k podmořské erupci, která dokázala zrodit ostrov a vzápětí jej vymazat z mapy. Pokud se kus země může objevit a zmizet během několika dní, jak by takové místo nepřitahovalo pověsti?

Spekulace o UFO i časových trhlinách

Světovou slávu pak získává Ďáblovo moře hlavně díky americkému spisovateli Charlesi Berlitzovi (1914–2003), který po úspěchu Bermudského trojúhelníku obrací pozornost k Pacifiku.

Berlitz o oblasti napsal v jedné ze svých knih: „Mezi lety 1950 a 1954 zde beze stopy zmizelo devět moderních lodí a několik stovek členů posádek.“ Berlitzova slova znějí jako hotový začátek hororu.

Lodě odplují, rádia zmlknou a na hladině nezůstane nic, co by vysvětlilo jejich osud. Do těchto příběhů později vstupují spekulace o UFO, časových trhlinách, magnetických vírech nebo silách ukrytých hluboko pod mořským dnem.

Byly tyto lodě skutečně pohlceny jednou záhadnou silou, nebo se z několika nehod zrodila legenda, která už nešla zastavit?

Světla, kompasy a moře bez směru

Vyprávění námořníků přidávají další vrstvy příběhu. V Ďáblově moři se mají objevovat světla, která se pohybují nad hladinou a mizí dřív než k nim lze doplout. Některé posádky údajně hlásí poruchy navigace nebo pocit, že se krajina kolem nich změnila.

V mlze a bouři pak snadno vzniká dojem, že loď nepluje běžným oceánem, ale jakýmsi prostorem mezi světy. Vědci připomínají, že oblast jižně od Japonska je sama o sobě nebezpečná. Kříží se zde silné proudy, přicházejí tajfuny a pod hladinou pracují sopky.

Jenže pro člověka na palubě malé lodi nemusí být mezi vědeckým vysvětlením a prokletím velký rozdíl. Když se světla ztratí v mlze a kompas přestane dávat jistotu, kde končí obyčejná nehoda a začíná záhada?

Vyrobené tajemství, nebo varování z hlubin?

Skeptici však upozorňují, že příběh Ďáblova moře stojí na velmi pružných hranicích a někdy i na nepřesnostech.

Americký badatel Larry Kusche (1940), známý kritik záhad kolem Bermudského trojúhelníku, podobné legendy označuje za „vyrobené tajemství“.

Podle něj vznikají tak, že se spojí vzdálené události, vynechají se nepohodlné podrobnosti a opakují se dramatické verze, které znějí lépe než obyčejná náhoda nebo přírodní katastrofa. Přesto se události v Ďáblově moři nedají smést ze stolu jako pouhé pohádky.

Jeho jádro tvoří reálné nebezpečí: podmořské sopky, nečekané erupce, silné proudy, bouře a ostrovy, které se objeví a zmizí jako přízrak. Je Ďáblovo moře jen drsným koutem Pacifiku, nebo prostorem, kde má dávná legenda stále až příliš skutečnou tvář?

*** Sargasové moře: Oceán bez pobřeží a plný legend ***

Sargasové moře leží uprostřed severního Atlantiku, ale na rozdíl od jiných moří nemá žádné pobřeží. Jeho hranice netvoří pevnina, nýbrž silné oceánské proudy, které kolem něj vytvářejí jakýsi vodní kruh.

Právě zde se hromadí plovoucí řasy rodu Sargassum, které v minulosti děsily námořníky a živily představy o lodích uvězněných v nehybném moři.

Staří mořeplavci vyprávěli o místech, kde vítr náhle utichá, plachty bezvládně visí a hladina působí jako nekonečné zelené pole.

Pozdější legendy přidaly ztracené vraky, přízračná světla i lodě, které se prý už nikdy nedokázaly vymanit z podivného objetí řas. Je Sargasové moře jen zvláštním a nebezpečným přírodním úkazem, nebo jednou z nejtišších pastí Atlantiku?