V roce 1513 nakreslil osmanský admirál Piri Reis mapu, která podle mnohých měla vzniknout až o dvě staletí později. Na kusu gazelí kůže se totiž objevuje pobřeží připomínající Antarktidu bez ledového příkrovu, tři sta let před jejím objevením.

Odkud čerpal? Existovala snad civilizace se znalostmi, jež historie dosud nezaznamenala?

Píše se rok 1513, osmanský admirál a zkušený mořský vlk Piri Reis (asi 1465–1554) sklání hlavu nad kusem gazelí kůže a pečlivě zaznamenává pobřeží tří kontinentů.

Netuší, že jeho dílo bude o pět set let později rozebírat armáda badatelů, kartografů i konspiračních teoretiků. Mapa totiž zachycuje nejen tehdy sotva tušené pobřeží Ameriky, ale i útvar, který se nápadně podobá Antarktidě.

Jen je bez ledu, tři staletí před jejím skutečným oficiálním objevením. Jak se taková znalost mohla v roce 1513 vůbec objevit na papíře? A není to jen shoda náhod, kterou si lidská mysl ochotně domýšlí do tvaru senzace?

Dvacet různých map

Sám Piri Reis přitom netajil, z čeho vycházel…Podle vlastního přípisu na mapě sestavoval dílo z dvacítky různých map a listin, osmi antických (ptolemaiovských), čtyř portugalských, jedné arabské a jedné, kterou měl vytvořit sám janovský mořeplavec a kolonizátor Kryštof Kolumbus (1451–1506).

Právě poslední jmenovaný pramen je sporný: Kolumbova mapa se totiž nedochovala a podle kritiků neexistuje jistota, že admirál skutečně měl k dispozici pravý originál. Odkud se tedy vzala ona záhadná jižní pevnina, kterou dnes někteří nazývají Antarktidou?

Odpověď na tuto otázku formuloval až o čtyři staletí později americký profesor Charles Hapgood (1904–1982), když v roce 1966 vydal knihu Maps of the Ancient Sea Kings.

Hapgood se svými studenty došel k závěru, že mapa musí vycházet z podkladů starších než 4000 př. n. l., tedy z doby, kdy podle oficiální historie žádná vyspělá civilizace neexistovala.

Znalosti ztracené civilizace?

Odtud už vedla cesta k odvážnějším hypotézám: ztracená civilizace s námořní i leteckou technikou, dávné vědomosti Atlantidy, v extrémnějších verzích i mimozemský zásah.

Podpořil ho prý i dopis důstojníka amerického letectva, který v roce 1960 potvrdil shodu mapy se seizmickým profilem ledového podloží Antarktidy z roku 1949. Americký geolog Paul Heinrich upozorňuje, že Hapgoodovo srovnání zaměňuje topografii pod ledovým příkrovem s hypotetickou bezledovou Antarktidou, a nebere v úvahu takzvaný poledový výzdvih terénu.

Skeptici navíc dodávají, že jde nejspíš jen o zkreslené pobřeží jižní části Jižní Ameriky jako je Patagonie nebo Ohňová země, a že přesnost admirálovy kresby byla přeceněna.

Mohla tedy Piri Reisova ruka zachytit skutečnou hranici kontinentu, nebo jde jen o opakovanou chybu v opisování starších map?

Další dvě podivné mapy

* Mapa Oronce Finého (1531):

Francouzský matematik Oronce Finé (1494–1555), rodák z Briançonu a od roku 1531 první profesor matematiky na pařížské Collège Royal, zakreslil na své srdcovité projekci světa jižní kontinent Terra Australis.

Podle Charlese Hapgooda (1904–1982) měla mapa zachycovat Antarktidu bez ledu; kritici však ukazují, že šlo o zkreslenou syntézu antických a soudobých pramenů, nikoli o skutečné měření.

* Mapa Philippa Buache (1739):

Francouzský geograf Philippe Buache (1700–1773), tehdejší královský geograf, zveřejnil mapu jižního pólu rozděleného na dva ostrovy oddělené mořem.

Buache sám psal, že jde o hypotézu vycházející z hlášení o ledovcích, ne o přesné zaměření; přesto se pro mnohé stala důkazem starobylého vědění.