Hotelem Grand v jihoanglickém Brightonu otřese 12. října 1984 ve 2:54 ráno mohutná exploze. Přední fasáda domu se odloupne, jako by byla z marcipánu, a sesune se k zemi. Za ní ční ohromná díra.
Atentátníci ukryli bombu již před několika týdny do koupelny pokoje 629. Na místě zůstane pět mrtvých. Ta, na kterou cílí, ale přežije…
Schodiště se bortí, do hotelového foyeru padají ohromné kusy suti. Dva politici a tři manželky účastníků konference nepřežijí.
Vážně raněných bude kolem 30, mezi nimi také ministr obchodu Norman Tebbit (1931–2025) a jeho žena Margaret (1934–2020). Ta po útoku trvale ochrne. To je smutné skóre obětí útoku Irské republikánské armády (IRA).
Jde o vendetu za tvrdý postoj britské premiérky Margaret Thatcherové (1925–2013), která roku 1981 neustoupí protestní hladovce vězněných teroristů. Deset z nich zemře. Margaret je v době útoku s manželem v pokoji 648 a dopisuje projev.
Pokoj skončí neslavně, jim se nic nestane. „Dnes jsme neměli štěstí… Ale pamatujte, nám stačí mít štěstí jen jednou. Vy ho budete potřebovat pořád,“ okomentuje útok IRA.
Až si dáte zmrzlinu…
Dne 13. října 1925 se v anglickém Granthamu narodí budoucí Železná lady jako Margaret Hilda Robertsová. Její otec je hokynář, metodistický kazatel a také komunální politik za liberály. K politice děvče přičuchne už v plenkách.
Zdá se ale, že její kroky povedou jinudy. Vystuduje na Oxfordu chemii. Její mentorkou se stane Dorothy Hodgkinová (1910–1994). To jméno většině lidí nic neřekne, ale roku 1964 obdrží jako teprve třetí žena Nobelovu cenu za chemii.
Po škole se Margaret stane výzkumnou chemičkou. Nejdřív ve firmě, co zkoumá plasty, poté v potravinářské společnosti J. Lyons & Company. Její úkol ocení každé dítko.
Se svým týmem úspěšně vyvine emulgátory do zmrzlin, aby chutnaly krémověji, a tak rychle netály!
Od klavíru k politice
Když se v 50. letech mladá žena zapojí do politiky, na svůj koníček v podobě hraní na klavír nezapomene. Hraje dokonale. Je to moudrý způsob, jak si získat sympatie. Kombinace chytrého mozku, sebevědomí a hudebního citu, to je ve své době u žen nevídané.
Laboratoři dá brzy vale. Roku 1959 je zvolena do Dolní sněmovny coby poslankyně za britskou Konzervativní stranu a v roce 1970 je již ministryní pro školství a výzkum.
O čtyři roky později vede konzervatisty a roku 1979 se stává ministerskou předsedkyní. Tou zůstane víc jak 11 let. Ve 20. století bychom nenašli déle působícího britského premiéra.
Urážka, co neurazila
Je 2. ledna 1976 a Margaret Thatcherová stojí před plnou Kensington Town Hall v Londýně. „Sovětský svaz chce získat převahu nejen v Evropě, ale po celém světě… Vytváří hrozivou vojenskou mašinérii!“ hřímá.
Jde o její první důležité zahraničně-politické vystoupení. Sověti jsou pohoršeni. Slavný projev nazvaný Británie bdí rozcupují v předních médiích.
Tamní armádní list Rudá hvězda ocejchuje Margaret přízviskem Zheleznaya Ledi, tedy Železná lady. Má to být urážka. Jenže se nevyvede. Politička je z ní nadšena a hned přesně sedící přezdívku přijme za svou.
