V temných mlhavých nocích se nad močály a bažinatými loukami objevují podivná blikající světélka. Lidé jim říkají bludičky. Po staletí u nich vyvolávají úžas i strach, protože je považují za projev nadpřirozených sil.

Když se noc rozhostí nad krajinou, může se stát, že uvidíte malé plamínky tančící nad mokřady. Na první pohled vypadají jako živé: houpou se, mizí a zase objevují.

Věda má pro tento fenomén několik vysvětlení. Jsou stejně fascinující jako pověsti, jež světélka obklopují.

Jedněmi z hlavních příčin jsou chemické reakce rozkládající se organické hmoty, například rašeliny nebo bahna, které uvolňují plyny – hlavně fosfan a metan. Tyto plyny se při styku se vzduchem a vlhkostí někdy spontánně zapalují a vznikne slabý plamínek, který se může pohybovat a „skákat“ – a hle, je tu klasická bludička!

Další teorií je, že část záhadných světel způsobuje statická elektřina nebo výboje plazmy – malé světelné jiskry, které se rodí v těžce nasyceném vlhkém vzduchu. A samozřejmě nesmíme zapomenout na lidskou fantazii, která dokáže divy.

Bludičky za zády

Bludičky fascinují už naše dávné předky. V lidových pověstech se jim říká ignis fatuus, strašidelný ohýnek, nebo prostě „bludičky“. Lidé věří, že jde o duše zemřelých, které bloudí mezi světem živých a mrtvých.

Anebo to jsou spíš zlomyslné přízraky lákající poutníky do bažin, kde hrozí utonutí? V některých vyprávěních jde dokonce o zlou magii: kdo se nechal bludičkami unést, měl se navždy ztratit v močálech.

Má se i za to, že mohou „pronásledovat“ člověka: chvějící se světélko se náhle objeví za jeho zády a jde stále za ním.

Vysvětlení je však často mnohem prozaičtější…pohyb mlhy, odrazy světla na mokré vegetaci či hmyz mohou způsobit, že mozek vnímá světélka jako živá a pohyblivá.

Pro pozorovatele jsou tyto zážitky nicméně stejně intenzivní, jako kdyby když se dějí doopravdy.

Od legend k vědě

Záznamy o bludičkách pocházejí z celého světa: Angličané je nazývají will-o’-the-wisp, Francouzi feu follet, a mnohé bažiny v Asii či Americe mají své vlastní příběhy o svítících přízracích.

I u nás v Česku se ignis fatuus objevují – zejména v rašeliništích Šumavy a jižních Čech, kde příroda poskytuje ideální podmínky pro vznik plynných výparů. Dnes vědci pokračují ve studiu těchto tajemných světélek.

Pomocí moderních senzorů a kamer zkoumají bioluminiscenci, chemické reakce rašelinišť i elektrostatické jevy, aby pochopili, proč se bludičky zjevují a proč často „tančí“ nad mokřady.

Přesto některé aspekty zůstávají neuchopitelné – světélka se často objevují v pravidelných vlnách, nad stále stejnými místy. A někdy dokonce reagují na přítomnost lidí!

A tak, zatímco již víme, že jde většinou o chemické a fyzikální jevy, není vlastně čemu se divit, že někteří raději po setmění zůstanou doma. Kdoví, co se za humny skutečně skrývá…