Miliony koček obšťastňují své majitele po celém světě. Ale vždy tomu tak nebylo. Ještě před několika tisíci lety byla kočka divokou, i když nepříliš nebezpečnou, šelmou. Jak se tedy stalo, že se z divokých koček stali krotcí domácí mazlíčci?
V egyptské lokalitě Beni-Hassan se podařilo odkrýt hřbitov, kde vědci nalezli přes 300 000 kočičích mumií. Podobné nálezy jsou důkazem, že domácí šelmy měly ve starověkém Egyptě významné postavení.
Podle některých historiků se zabití kočky dokonce trestalo smrtí. Starověký Egypt však není jedinou zemí, kde si lidé chlupatých mazlíčků cenili. Podobně ke kočkám vzhlíželi i dávní Římané.
A obyvatelé dalekého východu na kočky nedali dopustit, protože chránily drahocenné svitky před nenechavými hlodavci.
Kočky člověka tedy provázejí už tisíce let. Kde přesně a kdy ale došlo k jejich domestikaci? Když lidé ještě žili lovecko-sběračským způsobem života, hodili se jim hlavně psi, kteří jim pomáhali v lovu a chránili je před predátory.
Proto byli psi domestikováni dříve. Postupně se však způsob obživy proměnil a s ním se do lidské obliby dostal i nový „nejlepší přítel člověka“.
Přilákalo kočky zemědělství?
Nejstarší nález ostatků domestikované kočky pochází z Kypru a je starý 9500 let. Vzhledem k tomu, že je málo pravděpodobné, aby kočka zdomácněla na ostrově, muselo k ochočení dojít ještě dříve.
Podle nejnovější studie se tak stalo na Předním východě před 12 000 lety. Mazlíčci s dlouhými ocasy tedy zdomácněli ve stejné době i lokalitě jako zemědělství. Náhoda?
Podle autorů studie, která vznikla v Institutu Jasquese Monoda v Paříži, není časová ani geografická shoda přijetí zemědělství a ochočení kočky domácí v žádném případě náhodná. Naopak byla jedna událost důsledkem druhé. Nejdříve došlo k domestikaci obilí.
Lidé začali vybírat největší semena, která následující rok zplodila obilí s většími zrny. Jak se v tomto procesu lidé zdokonalovali, začali obilí nadprodukovat. Dobré bylo, že si zásoby mohli schovat na zimu. Jenže zásobárny tučných zrn lákaly myši.
Kočky cestovaly loďmo
Někteří biologové se domnívají, že kočky zdomácněly samy. Divoké šelmy přilákali hlodavci shlukující se kolem lidských sídel a vznikla oboustranná symbióza. Kočky člověka zbavily škůdců a lidé šelmám poskytli potravu v podobě hlodavců.
Vzhledem k tomu, jak bylo ochočení (nebo samoochočení) koček výhodné, rozšířily se tyto šelmy brzy do celého světa. Podle studie francouzských vědců došlo k zabydlení světa kočkami domácími ve dvou vlnách.
V první etapě se dostaly z Předního východu do oblasti středomoří a Evropy. V druhé vlně, o několik tisíc let později, zamířily z Egypta do zbytku Afriky a také do Asie.
Na to, jak k šíření koček docházelo, je relativně jednoduchá odpověď. Domácí šelmy byly oblíbeným společníkem na lodích, zejména při dlouhých plavbách, kdy lidé museli na palubách skladovat zásoby jídla. I zde totiž hrozilo, že cenné zásoby sežerou myši a krysy.
Kočka divoká se vrací na Šumavu!
*Fotopasti nedávno v Pošumaví zachytily šelmu, která nápadně připomíná kočku divokou (Felix silvestris). Vzhled i chování zvířete na záznamu odpovídají vzácnému zvířeti, které z naší přírody vymizelo před dvěma sty lety. Videa pocházejí z okraje Chráněné krajinné oblasti Šumava.
*Kočka divoká patří mezi druhy, které byly ještě zhruba v polovině 18. století běžným obyvatelem našich lesů. Její vymizení způsobil výrazný úbytek přirozených pralesovitých porostů a systematické pronásledování člověkem. Lidé v kočce divoké viděli predátora myslivecky obhospodařované pernaté zvěře.
*Monitoring kočky divoké je obtížný. Její teritorium je malé, má rozlohu sotva pár kilometrů čtverečních a komplikuje jej skrytý způsob života a nízká početnost. Přesto to vypadá, že se kočka divoká skutečně na Šumavu vrací.