Mají hned několik využití: přes tajemné šamanské rituály, přes komunikaci a vojenské signály to dotáhnou až k hudbě. Tu si bez bubnů dnes už nedokážeme představit.

Obyvatelé neolitické Číny vyrábí keramické nádoby a přes ně napínají krokodýlí kůži – dávají tak vzniknout aligátořím bubnům. Ty používají především při náboženských obřadech a v kontaktu s duchy. Kůže je totiž tlustá, pevná a odolná proti vlhku.

Zároveň vydává hlubší tón, než jiné kůže. Kruhovité nástroje s dunivým zvukem se nejlépe obsluhují ručně. Jejich výroba má svá specifika, protože dutý válec musí být pevný a bytelný, aby udržel napnutou blánu.

Z Číny doputují kolem roku 2000 př. n. l. nástroje také do Mezopotámie, kde nacházejí využití hlavně při obřadech a rituálech. Dnes existuje celá řada bubnů, mezi nejstarší řadíme djembe, jež má své kořeny v západní Africe.

Historici se domnívají, že původně mohlo jít o obrácený hmoždíř, z něhož někdo vyrobil právě buben.

To používali pohané…

Jakmile se lidstvo přesouvá do středověku, v Evropě přebírá taktovku křesťanství a to má s bubny komplikovaný vztah. Klade se důraz na zpěv bez nástrojů, když už je to nezbytné, hlasy doplňují varhany.

A navíc bubny bývají spojovány s Kelty a Germány, a tak získávají punc pohanského nástroje. Zavedené pořádky změní až křížové výpravy, kdy nastává míchání kultur. Rytíři zjistí, že skrze bubny dokážou komunikovat na velkou vzdálenost.

K tomu musíme přidat také udržení pochodového tempa. Bubeníci de facto slouží jako středověký telefon a v armádě je tato funkce vyhrazena zejména mladíkům. Ti ještě nezvládnou nosit těžké zbraně.

Mezi nejznámější bubeníky patří Joseph Bara (1779–1793), jenž jako čtrnáctiletý slouží ve francouzské revoluční armádě. Jakmile ho zajmou, okamžitě chlapce popraví.

Doba hudební

Postupem času jim přichází na chuť také hudební skladatelé. Hlavní roli hrají hlavně tympány – široké bubny, jež hudebník krotí paličkou a může si je na základě napnutí kůže naladit.

V orchestrech s nimi počítá Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) či Joseph Haydn (1732–1809). Používají je především k efektu napětí. Tím začíná hudební kapitola, ostatní funkce bubnů mizí.

Zajímavostí zůstává, že některé armády nástroje stále používají – například Rakousko-Uhersko s nimi vyrazí do první světové války. Dva měsíce trvá, než je kvůli neúčinnosti nechají stáhnout. V hudbě se však cítí jako doma, protože dokážou udržet rytmus.

V roce 1909 je patentován systém, který bubny ovládá nohou. Rozkvět nastává až v meziválečném období, protože bubnům propadnou jazzoví umělci. Dostávají stále více prostoru a pronikají i do rocku.

Z Ringo Starra (*1940), bubeníka Beatles, dokonce udělají světovou celebritu. Ostatně jeho nástroj platí za nejdražší bicí světa – prodá se za 2,2 milionu dolarů!

Lidé rovněž začnou experimentovat, a tak například Brit Allister Brown vydrží roku 2003 bubnovat 150 hodin a jednu minutu. Tento kousek mu dokonce vynáší zápis v Guinessově knize rekordů.