Kámen dopadl na hladinu řeky bez zvuku, jako by se samotná voda rozhodla mlčet. Mladší z chlapců bolestně strhl ruku, ale další úder ho zasáhl dříve, než si vůbec uvědomil pohyb: tiše, nelidsky přesně.

„Odkud…?“ zachrčel starší student, ale v houštině na břehu nebyl nikdo, kdo by po nich mohl cokoliv házet. A když se oba mládenci vydali pryč, zjistili, že je jim neviditelný útočník stále v patách.

12. srpna 1927 se ve východoslovenské hornické obci Rudňany, v té době známé pod německým názvem Koterbachy, začaly odehrávat strašidelné události. Přestože od nich brzy uplyne celé století, zůstávají stále nevysvětlené. Začalo to přitom docela nenápadně.

Student Kossanyi a třináctiletý chlapec Tibor se vydali k řece lovit ryby. Klidnou atmosféru však náhle narušil zvláštní jev – z neznámého směru začaly létat kameny.

Jeden z nich zasáhl Tibora do ruky, další vzápětí trefili i jeho kamaráda. Vzápětí se kameny začaly objevovat ve větším množství a narážely do stromů. Přesto nikdo neutrpěl vážná zranění a nebylo možné určit jejich původ. Šlo o nějaký hloupý vtip?

Úkryt nenašli

Oba mladíci utíkali zpět do vesnice. Ani tam však neměli klid. Ve snaze uniknout se ukryli v hostinci pana Vanzače v malé obci Poráč. Dokonce si v tam koupili i čokoládu, jako by se uprostřed mimořádné situace snažili navrátit k běžné realitě.

Když se však pokusili odejít, stali se opět terčem kamenů, a proto se rychle vrátili dovnitř. Kossanyi si objednal pivo, napětí však dále rostlo.

Kameny začaly dopadat na dveře hostince a následně se ve výčepu ozvala silná rána, po které se v regálu rozbily dvě skleněné nádoby. Žádný kámen se však mezi střepy nenašel.

Hostinský vyzval mladíky k odchodu, aby se předešlo dalším škodám a krátce po nich vyšel ven i on, společně se svým zetěm. I na ně ale začaly padat kameny…

Řádění poltergeista?

V okolí se nenacházel nikdo, kdo by mohl kameny házet a ani pozdější prověřování neodhalilo žádného pachatele či mechanismus, který by znepokojivý úkaz vysvětloval. Hostinský kromě rychtáře přivolal i místního učitele. Ten následně doprovodil chlapce domů.

Během jejich putování kameny nadále padaly, ačkoli intenzita byla slabší. Situace se znovu vyostřila, když byl dům, ve kterém se nacházeli, náhle vystaven silnému „bombardování“. Budova se otřásala a některé kameny pronikaly až do místností.

Zdálo se, že nejčastějším terčem neviditelného útočníka je právě Tibor. Během noci sice nastalo ticho, druhý den se však jev opět zopakoval v plné síle. Co o tom všem dnes vlastně víme?

Vysvětlení nemáme

Detailů ohledně tohoto případu mnoho nemáme, přesto některé okolnosti nepřestávají překvapovat.

Nejzáhadnějším aspektem zůstává tvrzení svědků, že se kameny objevovaly až ve vzdálenosti přibližně třiceti centimetrů od lidského těla – jakoby na šířku aury, přičemž své fyzikální vlastnosti nabyly až při přímém kontaktu s člověkem.

Právě tento detail činí z případu z Rudňan jeden z nejzáhadnějších a dodnes nevysvětlených jevů známého jako poltergeist.

Ani po téměř století se nepodařilo určit, co „kamenování odnikud“ způsobilo, a strašidelný případ tak zůstává na hranici mezi skutečně zaznamenaným faktem, lidskou zkušeností a paranormálním jevem.

Fyzikální zákony neplatí

Doboví svědci si všimli zvláštního detailu – kameny byly na dotek horké a mezi nimi se objevovaly i kusy pocházející z mineralogické sbírky Tiborovy dvaadvacetileté sestřenice Aničky.

Ještě znepokojivější bylo pozorování, že některé kameny přecházely přes stěny a zavřené dveře, jako by ignorovaly fyzikální překážky. Pokud byly kameny vráceny do Aniččiny sbírky, po krátké době opět zmizely.

Když je naopak odhodila, vracely se k ní zpět, některé jí doslova přelétly nad hlavou, přičemž dívka pocítila pouze jejich jemný dotek na temeni. Co to všechno může znamenat?